Kdo je lid, co vlastně vládne? Uvědomují si lidé, že žijí v demokracii, a že moc vychází právě z jejich rukou? A uvědomují si, jak obrovská ta moc vlastně je? Ne. Kdyby ano, nenadávali by na politiky. Nesváděli by své neúspěchy a životní těžkosti na svévoli mocipánů v hlavním městě. Ani by nemohli. Moc deseti milionů dána do rukou dvěma stům jeden a osmdesáti reprezentantům. Rozmělněná moc deseti milionů zkoncentrovaná do dvou komor českého parlamentu. Fakt, který všichni přijímáme jako daný a nezměnitelný. A naše volební právo s ním nic nezmůže. Protože jsme všichni přesvědčeni, že rozhodnutí o nás probíhají bez nás a za zavřenými dveřmi.
Zamýšlíme se nad tím, proč jsou dveře zavřené? Kdo řekne nahlas, že dveře jsou zavřené proto, že prostě zavřené být mohou? Kdo řekne, že kdyby mezi zárubněmi stály zástupy zvídavých občanů, nebylo by možné dveře zavřít? Nikdo. Kdo řekne, že nadáváme na politiky, ačkoli nás politika nezajímá? Nikdo. Ptám se: kdo tedy vládne? Lid, jemuž demokracie svěřuje veškerou moc, nebo ti, jimž je moc lidem propůjčena? Neměli bychom být v demokracii vládci my? A neměli by být politici pouze ti, kteří naši vládu vykonávají? Jak si na tyto otázky odpovíme? Můžeme se divit, že před námi zavírají dveře, když jim propůjčíme moc, ale nestaráme se o to, jak s propůjčenou mocí nakládají?
Každý chce více demokracie a každý vidí, kde jí je málo. A všichni tvrdí, že je moc daleko. Že politici jsou tak vzdáleni lidem, že se o lidi už ani nezajímají. Demokracie se odehrává moc daleko, v parlamentu. A vědí lidé, že demokracie je mnohem blíž? Vědí lidé, že parlament mají v každé obci? Vždyť co jiného jsou obecní zastupitelstva? A přestože jsou tyto parlamenty lidem tak blízko, přesto nikoho nezajímají. Nekontrolujeme poslance, které nejspíš ani neznáme, ale nekontrolujeme ani zastupitele, kteří jsou dost možná našimi sousedy. Jak jinak si vysvětlit, že na jednání zastupitelstev bývá veřejnosti vyhrazeno několik židlí v koutě? Jak je možné, že v jednacích sálech krajských úřadů nejsou galerie pro veřejnost? Nejsou, protože nejsou potřeba. Ani ty židle v koutě nebývají obsazeny.
Demokracie se nám odehrává před nosem a my to nevíme. My to nevidíme. Protože nás to nezajímá. Kdyby pro nás demokracie byla skutečně tak hodnotná, kdyby nás opravdu tolik zajímala, zasedal by parlament na Strahově pod širým nebem. Kdyby nás zajímalo, co se v našich městech děje, kdybychom využívali svého legitimního práva kontroly těch, jimž jsme propůjčili nezcizitelnou moc lidu, nemohli by před námi dveře zavírat. Demokracie není skutečnou hodnotou pro českou společnost. Není hodnotou pro žádnou společnost. Demokracie neexistuje. Tak nač polemika s Dělníky Straníky? Nač láteření nad úrovní politiky? Nač požadavky svobody, když vlastně ani nevěříme v to, co jediné nám svobodu může zajistit…
