Islamistům pomáháme zamlčováním jejich zločinů

Nedávno došlo k dalšímu z nekonečné řady islamistických teroristických útoků. Vražedný útok byl ale tentokrát zaměřený na děti. A naše reakce?

Reakce mainstreamových politiků a novinářů byla stále stejná a stále stejně neúčinná – neuhneme, semkněme se, plyšové hračky, květiny, nasvícená věž.

Někteří „odborníci“ na terorismus dokonce radí o atentátech raději nepsat. Že prý teroristé potřebují hlavně mediální úspěch. A pokud tedy terorista spáchá útok a následně se o něm nedočte v novinách a neuvidí o něm reportáž v televizi, bude frustrován! Autor myšlenky dokonce popisoval, jak terorista někde sedí zalezlý v nějaké díře a marně kupuje noviny a nic. Nic se o něm nepíše.

To je ale hloupost, co? Pomiňme už skutečnost, že sebevražedný atentátník asi bude po útoku těžko shánět noviny. Ale budiž, nějaké přeživší spolupachatele jistě mít bude. A ti se jako ze samé frustrace, že se o atentátu nedočtou v novinách, své činnosti zanechají a začnou žít řádným životem pracujícího člověka, jak se psávalo za socialismu?

Ne, celý tento myšlenkový směr o zatajování islamistickým zločinů je špatný. Terorismus je jen jedna z forem boje. Jako třeba dělostřelecká palba nebo hloubkový nálet. Podstatný je motiv. V tomto případě zločinná ideologie radikálního islamismu.

Islamismus (politický islám) je nenávistná, nám nepřátelská ideologie ne nepodobná nacismu. Proto s ním musíme bojovat, stejně jako jsme bojovali za druhé světové války s nacistickým Německem.

Nepřítelem nebyl střemhlavý nálet, zneužití myšlenek nebo frustrovaní mladíci. Nepřítelem bylo Německo a Němci, jeho ozbrojené síly a celá jeho nacistická ideologie. Nešlo jen o porážku na frontě, ale i o porážku a zničení celé nacistické myšlenky jako takové. Proto bylo tak důležité na nacistické zločiny poukazovat.

A zkusme si dva známé nacistické zločiny porovnat – Lidice a holokaust. Při holokaustu bylo povražděno deseti tisíckrát více obětí než v Lidicích, ale propagandistickou ranou pro Německo byly Lidice. Proč? Protože příběh Lidic byl již za války veřejně znám. Sami Němci se k němu velkohubě přiznali. Ukázali celému světu – povraždit muže, ženy a děti poslat do koncentračních táborů, vypálit, srovnat se zemí a vymazat z map bezbrannou vesnici, to jsme my.

A tento srozumitelný a jasně ukázaný příběh teprve mnohým otevřel oči. Do té doby byl Hitler pořád partner k jednání a smlouvy s ním uzavřené platily. Až po Lidicích odvolaly Velká Británie a Francie Mnichovskou dohodu. Génius zla, německý ministr propagandy Goebels si brzy uvědomil, jak se Němci propagandisticky střelili do vlastní nohy. Následné popravy odbojářů již probíhaly v utajení.

Zato holokaust byl držen v tajnosti. Vědělo o něm do důsledků relativně málo lidí, utajen byl zejména před obětmi. I oběti si většinou myslely, že jsou převáženi někam do pracovních táborů nebo že se jdou vysprchovat. Selektivní utajenost celé akce umožnovala provést holocaust v takovém rozsahu a s minimem personálu.

Ne, zakrýváním pravdy o teroristických útocích a dalších zločinech opravdu neškodíme islamistům, ale jim naopak pomáháme.