….rádi. Ironie, nadsázka nebo fakt. Těžké dilema a já jsem se tomuto tématu poměrně dlouho a úspěšně vyhýbal. Naše zdravotnictví je, díky té „profláknuté“ diskuzi o 30 Kč tak zpolitizováno, že se diskutující na mne vrhnou jako „supi“. Něco vydržím, spíše se bojím, že se v některých názorech budu „rouhat“ a Pán mě potrestá. Myslím jako nějakou budoucí nemocí. Zkusím popsat, co mne inspirovalo a světe div se – komerční televize a její pořad VIZITA. Cituji z programové nabídky: "Příběhy plné naděje a neobyčejně obyčejných zázraků medicíny. Tajemství nemocí, nejnovější lékařské postupy, zručnost, důmysl, ale i vtip nejuznávanějších kapacit z různých oborů našeho lékařství".
Ano, vážení, tento pořad má pro mne jistou prioritu. Výborné zpracování a moderování, skutečné a „drsné“ prostředí pro naše citlivé „žaludky“ a profesionální vyjadřování aktérů.
Příběhy obyčejných lidí, kterým dokáží naši lékaři zachránit či významně prodloužit život. Mohl bych pokračovat, ale dle hesla o dobrém zboží není třeba. A jsem u té priority….na závěr každého dílu je tento zázrak medicíny finančně vyčíslen. To jsou „pane Novák ale sumičky“, že?? A pokud v tento moment nepřepnete na jiný kanál, musí Vás napadnout totéž co mne – máme a můžeme si dovolit bezplatné zdravotnictví??
Zaráží mne hlavně ta neuvěřitelná demagogie politiků, některých také lékařů, jenž se zaštiťují citací z ústavy, odkazy na komunistické zdravotnictví a jiné trapné argumenty ve své „svaté“ válce za zrušení poplatků. Mimochodem, nedávno jsem viděl dokument o Kubě a jejich zdravotní péči. To byla fakt „síla“. Otřepaným argumentem mnoha lidí a bohužel i nás, seniorů je věta: Pracoval jsem celý život a platil zdravotní pojištění, tak nevím, proč bych měl platit tu sadu poplatků, zavedenou p. Julínkem. To je ale, s odpuštěním, naše demagogie a naprosté nepochopení solidarity systému. Mám někdy dojem, že ta skupina, co si chodí do krajských lékáren vybírat „desátek“ z našich daní to ani nechce pochopit. Smutné a ještě horší vizitkou je, že se dá na toto téma vyhrát volby.
Pravá česká „švejkovina“ však nastane v naší nejčastější „žvanírně“ – hospodě. Nejsem sice pravidelným návštěvníkem, takže omluvte možné nepřesnosti v budoucí kalkulaci. Debaty mají různá témata, že pánové, párkrát jsem zažil i naše slavné „poplatky“. S rostoucími čárkami na táccích „vášnivých“ diskutérů o státní zlodějně, jsem nesměle „pípnul“, že si holt odpustí jedno pivo a lékař je uhrazen. No to jsem si „naběhl“. Pivo si platí z nízkého a nezaslouženého důchodu, a jeho zdraví je jasnou věcí státu. Na to není argument, jenom jsem „čuměl“ při závěrečném placení – to bylo aspirinů a lékařských návštěv.
Jistý pan profesor při debatě v radiu řekl, že naše zdravotnictví trpí předimenzováním léčebných ústavů, respektive, na počet obyvatel bychom měli mít zhruba polovinu stávajících nemocnic. Ušetřili bychom obrovské prostředky potřebné v systému. Poté sdělovací prostředky zveřejní anketu s obyvateli budoucích zrušených zařízení – 99,999 % je proti. A je vymalováno. Setrvačnost je prý matka moudrosti. Nesdílím. Raději budeme docházet do chátrajícího zařízení ale za „rohem“, než do moderního ale 20 km od bydliště. Tak se senioři, prosím, probuďte a uvědomte si, že vše není jen o 30-ti Kč poplatku ale o systému. Pokud se teď rouhám a mám pocit, že nejsem relativním pacientem systému, berte tyto moje úvahy jako vyjádření osoby, jenž 47- let platila poctivě zdravotní pojištění, moc nemarodila a cítí pokoru pro ty, jež toto štěstí neměli. Mnohdy v životě rozhodují osudové vteřiny a poté jsou všechny úvahy o našem zdravotnictví liché. Já osobně jsem na náš systém zdravotnictví a samozřejmě i lékaře hrdý. Obdivuji jejich práci. Proto rád a s plným vědomím dodržuji "zákon", platím veškeré požadované poplatky, nenadávám a rád si odpustím výše uvedené požitky. A „včil mudrujte“, co jsem tímto krátkým blogovým článkem chtěl říci. Nic více a nic méně než se dalo takto krátce napsat. Neprovokuji, pouze konstatuji.
Zdravím a přeji hezký den. Váš Jiří
