Titulek je mnoho říkající… Budu vám vyprávět příběh „obyčejné“ gramofonové LP desky. Její věk - 47 let... Uvozovky naznačují, že má v mém dosavadním životě neobyčejné zastoupení. V závěru tohoto vyznání pochopíte…
Přesmyčkou se dostávám k původní majitelce této „obyčejné“ – mojí mamince.
Maminka, která mé konání kontroluje už dvacet šest let od svého Pána na nebi, byla krásná, milující, věřící a skromná žena. Poslední jmenovanou vlastnost adoruji, protože k příběhu tak nějak „pasuje“.
V době, kdy bydlela v garsonce pečovatelského domu, mě při jedné pravidelné návštěvě překvapila nečekaným dárkem – LP deskou ve zvláštním obalu (viz obrázek). Nechápavý kukuč a... vysvětlení.
„Víš Jirku, jak mě mazlivě říkala, chtěla bych, abys na mém pohřbu zahrál z této desky některou skladbu“… "Nejraději tu „Vše co mám“…
Dodnes nechápu, podle jakého kriteria si vybrala. Neměla gramofon ani jiný zdroj, pouze malé radio značky „Talisman“ (pamětníci retro znají)? Že by vůle Boží?
Mnoho otázek… Kde se u ní tato relikvie vzala?
Vysvětluje prostě… „Dostala jsem od baptistů. Zadarmo, jako členka a věřící“.
Kontroluji tiráž obalu z roku 1976 (!) > Vydáno jako zájmový náklad pro vnitřní potřebu bratrské jednoty baptistů v ČSSR < Skutečně. To jedno S navíc také napovídá o zvláštnosti oné doby, že?
Hmm… Něco o její víře vím, něco neschvaluji, něco toleruji. Ale nikdy jsme toto téma nerozebírali, a pokud jsem při nějaké návštěvě jejich členy u maminky zastihl, vždy se chovali, vzhledem k mému ateistickému postoji, sympaticky a korektně. I když, jak bylo jejich posláním a zvykem, jeden přesvědčovací pokus proběhl.
Maminka a pohřeb?? Bylo jí tenkrát 64 let a vůbec nevypadala, že by to chtěla „zabalit“. I když mě při každé příležitosti neopomněla upozornit, že už tady dlouho nebude. Znáte z mnoha vyprávění a obvykle se tito „připomínkalové“ dožijí solidního věku. Desku jsem si doma přehrál, líbila, uložil a… Zapomněl...
Nejvyšší povolal mamku na vánoce roku 1997 – dva měsíce po jejich pětaosmdesátinách.
Smuteční obřad se nekonal a vyřčené přání nebylo naplněno.
Maminka byla na mou žádost zpopelněna bez obřadu.
Vánoce se od tohoto roku staly pro mne setrvačností.
Občas jsem konfrontován myšlenkou, že jsem nejednal správně, že si maminka zasloužila obřad. Věřte, bylo to těžké a bolestné rozhodování, ale myslím si, že její cestu k Bohu jsem v závěru naplnil svou každodenní péčí.
Sourozenci? Vysvětlení mého vztahu se sourozenci a jejich podpora mamce by bylo na dlouhý a smutný monolog. Konstatuji, že zaregistrovali, ale reakce vlažné. Bratr vůbec, a sestra, která léta žila v Německu a na matku si skoro nevzpomněla? Po letech vznesla vůči mně necitlivou poznámku - nekonání posledního rozloučení…
„Proč, opáčil jsem?
Já se s maminkou rozloučil a v mém srdci zůstane do konce mého, že mami“?
Dal jsem je na hřbitově dohromady s tátou, mají krásné a důstojné místo.
Maminčina deska dostala digitální podobu. Proč? No přeci v pohřebních ústavech nemají gramofon, že? Kontaktoval jsem odborníka, který mě její typický šum a praskot převedl, za nemalý peníz, na CD. Vyrobil jsem si hezký obal, popsal skladby, které obsahuje (dokonce Traditional a J. S. Bacha) a uložil do archivu. A už nezapomněl!!
*******
Každý rok, v čase vánočním, obvykle po štědrovečerní večeři, otevírám gramofon a… Loučím se, bulím a vzpomínám za přítomnosti nádherných chorálů pěveckého sboru „JAS“ Bratrské jednoty baptistů, skvěle řízeném Milošem Šolcem.
Nejhorší nastane, když se ozvou první slova nahrávky č. 12 - „Vše co mám“:
Vše co mám, já Pánu dávám,
rád a službu, ó tak dám…
Půjdu za ním, dnem i nocí,
s láskou věrnou a radostnou…
Sbor: Vše co mám, já Pánu dávám,
s ním když vejdu, Tebe zná..
Zpívat budu, že jsem spasen
láska věčná před ní se mám…
Další slova jsou zbytečná, poslechněte...
http://drive.google.com/file/d/1J-8U2XaOja_rcB2WsqZZwXeqK9rArzk5/view?usp=sharing
Nádherný hlas neznámé sboristky… Přeji si také.
Závěr už nevydržím, slzy vyplní má kukadla a vše co mám, bych dal za Tvoji přítomnost.
Mami, pokud můj závěr života nebude dramatický, slibuji, že tuto vzácnou desku, respektive Tvoji skladbu, budu požadovat na mém, pokud se uskuteční, pohřbu. Nevím, kdo mě toto přání splní, věřím…
"Stihnu li napsat závěť, bude toto přání její součástí. Neber to jako splátku či náhradu za nesplněný slib, já Ti to nahoře vysvětlím".
Věnováno mé mamince Aničce…
Děkuji za chápavé souznění. Jiří
