Blog plný hodnocení, úvah, plamenných výzev – rozstřel na našeho nového prezidenta skončil. Občané měli devět nábojů a pálili na terč jak diví. No, všichni ne, jenom šest z deseti (přesněji 61%). Zbývající nechali flinty doma. Jejich škoda. To já, jako občan, pokud dostanu šanci na politiky zacílit, cílím. Natož vostrá střelba… bezva.
V minulém článku jsem jinotajně naznačoval, že vím (jako na koho budu pálit), ale neřeknu. Když to převedu (v duchu této úvahy) na střeleckou terminologii – 9,0 bodu. Dobrý, že jo? Hele, je to první pokus, tak jsem spokojenej. Osm ran jsem z nábojový komory vyndal (nerad plaším zvěř výstřely do vzduchu) ale tu jedinou jsem, se zatajeným dechem, poslal na terč ve tvaru prezidentský známky.
Jsem sice zatím druhej ale ten první má jenom 9,1. A za čtrnáct dní si to rozdáme všichni znova. Budeme ale mít už jenom dva náboje. No všichni asi ne a mnozí z pohodlnosti či uražené ješitnosti klidně střelbu oželí. Trefili třeba 8,5 nebo méně a bramborová se tady nevede. Přiznám se, že jsem uvažoval stejně, pokud tu známku netrefím. Na druhou stranu, vítěz bere vše… znáte. A bude mým prezidentem na pět let – ať se mi třeba líbit nebude. Budu respektovat většinu lepších střelců a věřit, že si zvyknu a možná dokonce zjistím, že je fajn (jako že jsem byl střelecký nemehlo).
Tak se nemračte, nabijte si do komory ty dva náboje a za čtrnáct dní jeden vypalte. Druhý si nechte jako suvenýr nebo vypalte do vzduchu (jednu rána může být brána jako salva na oslavu vítěze… hm, blbý).
To já budu trénovat čtrnáct dní (vlastně už jsem začal). Pořídil jsem si virtuální vzduchovku. Zkusím trefit desítku a zazpívat si spontánně zase tu naši krásnou hymnu. A nedejte na některá nemehla, která okamžitě odsoudila, že můj terč neumí zpívat.
Víte, že jsem taky nevěděl některá slova? Zkuste z fleku, s mikrofonem u úst, nasvíceni šajnem reflektorů, objektivy kamer a s pocitem, že Vás sleduje obrovská divácká obec, zpívat státní symbol. Snad Božský Kája, ale… Pokud dokážete, smekám. U mne převážil pocit dojetí z reakce volebního štábu a trošku se mi orosily i oči. Nechci vás ovlivňovat, byla to vaše svobodná střelba (jak jsem v minulém tučně zdůrazňoval) ale, u prozatímního vítěze mi tato atmosféra chyběla.
Tak jsem si tady trochu otevřel blogový srdíčko. Měl bych mít radost z povedené střelby. Nemám dosyta.Trošku mi to kalí kolegové, kteří neunesli prohru jejich kandidátů a pokračuji v nenávistné palbě. Říká se sláva vítězům…
Já tuto zásadu, jako bývalý sportovec ctím, a proto bych chtěl všem, kterým střelba nevyšla podle jejich představ alespoň tímto poděkovat za čestnou účast. A Ti kteří pušku nechali doma, vlastně nemají co kalit – sami si zvolili. Jak to nazývám já, si můžete domyslet bez použití velkých příměrů.
A jdu trénovat. Devítka je dobrý, ale já chci dessséééétt!!
Hezký den přeji. Váš Jiří
