Už dlouho mě toto téma vrtá v myšlenkách. Dokonce jsem položil titulkovou otázku několika dobrým kamarádkám. Jejich manželství jsou, či ve dvou případech už byla, soužitím formálním. Skoro se mi chce napsat sourozeneckým, ale...
Běta, dvě dospělé děti: Dlouholeté manželství po velké krizi, způsobené nemocí z povolání. Může mít kvalitní kuchař nějakou takovou nemoc? Ano, jmenuje se chlast. Skoro každodenní příchody a nezájem o její maličkost způsobilo, že se odstěhovala do bytu, zděděného po mamince. Za čas si našla ženatého milce, neb absence jakékoli touhy a něhy byla na minusových hodnotách. Zvykla si, manžel neprudil, vzal na vědomí a vesele pokračoval ve „svém“ stylu života. Běta také nestrádala, v práci se jí dvořilo pár kolegů, čas zahojil některé vzpomínky. Nastala změna: manžel si zničil totálně zdraví, musel tvrdě abstinovat a stal se z něj poloviční invalida. Bětin vztah s milcem odešel do ztracena a při velmi řídkých návštěvách u otce svých dětí, padla kosa do správného obilí. Dáme to zase dohromady? Dali, dokonce na tvrdo.
Běta převedla, dle mého soudu nepochopitelně, svůj byteček dva plus jedna na vdanou dceru. Údiv je na místě - dcera bydlí v městě, vzdáleném skoro 90 km. S bytem začala ihned "hospodařit" - do vlastní kapsy. Pronajala jej za SLUŠNÝ peníz. Čekáte, že se podělila s matkou? Ani omylem. Nač? Vrátila se přeci k "bohatému" tatínkovi. Uklidněný, díky nemoci neschopný sexu, nabízel klid a pohodu ve dvou. Běta přijala. Za roli hospodyně, měla zpět muže, který pro naprostou absenci jakýkoli koníčků, tráví celý den čučením na televizi, konzumací bulvárního čtiva a myšlenkově totálně krní. Přizpůsobila se. A ač je ještě velmi pohledná ženská, přestala se o chlapi zajímat. Získala, dá li se ziskem nazvat, možnost cestovat, trávit pravidelné roční dovolené v exotickém prostředí. Obvykle dvakrát. S mužem, který jí byl pouhým doprovodem a hlavně sponzorem, neboť vše financoval z úspor a občasného přivýdělku v některém z hotelů, kde byl dříve zaměstnán. Tyto „brigády“ způsobovaly, že nosil domů, jak to slušně nazvat, "přebytky". Běta tímto nemusela nikdy řešit prázdnou lednici. Že by tento pohodlný život byl důvodem jejího návratu k soužití, nikdy nepřiznala.
Prostě spolu žili... Tečka.
*Když jsem tento stav, samozřejmě v žertu, komentoval jako čekání na vdovský důchod, netušil jsem, jak jsem byl blízko kruté pravdě.
Po nečekané změně fyzického vzhledu, nechuti k jídlu, velkou ztrátou váhy a absolvování nesčetných vyšetření, zemřel. Jeho tělo, zatížené hříchy mládí, nezvládlo nápor té nejzákeřnější.
Běta se stala vdovou. Singl seniorkou. Vdovský důchod sice zlepšil její ekonomickou situaci, ale o jakékoli dovolené si už může jenom zdát. Zatím.
Červíček v myšlence občas zahlodá. Přeci nemohla docela dlouhý úsek života duševně i tělesně živořit pro tento stav?
Nějak se s touto pochybností nemůžu srovnat.
Hezké dny přeji. Jiří
PS: Druhý příběh Gábiny, pro svou délku a komplikovanost, si ponechám na příště. Jenom naznačím, že jde, vlastně už šlo, o bezdětné, formální manželství s cizincem. Tam už ale lásku vystřídala tvrdá dědická kalkulace. Jak to dopadlo a jaké otázky si připravím? Uvidíte.
