O jakou volbu jde? Jak jinak, než o volbu presidenta?! Vzhledem k tomu, že se jedná o výsostně soukromou záležitost, nechtěl jsem na toto téma původně vůbec psát, dokonce ani ho zmiňovat. S předsevzetím, že toto tajemství svěřím až volební bedně. Tak proč tedy ten provokativní titulek?
Nechal jsem se vlákat do diskuze některých blogerských kolegů, u nichž mě rušilo, že nectí určité zásady a z nepochopitelného důvodu ventilují PROČ volit nebo nevolit toho, proč tamtoho nikdy, tamtu možná a toho raději ne. Některým se dokonce ten, či onen „líbí čím dál víc“. Tak to nečtu.
Přiznávám, že jsem párkrát „zhřešil“. (To, kdyby mne některý z kolegů osočil ze lži.) Jednoho známého blogera, zabývajícího se výlučně politikou, jsem pochválil a poprvé jsem mu dal karmu (jinak - „s politiky netančím a jejich články nečtu“). Protože jsem v diskuzi s tímto politickým šíbrem souhlasil, jsem se defacto „odkopal“. Pokud to přepečliví šťouralové objeví, také dobře. Ty DVA tedy fakt nemusím.
Většina blogerů (ta slušná) nenálepkuje, pouze sděluje vlastní představu, případně přání. Rád si přečtu a i diskuze bývá obvykle příjemná.
Další řada článků mne však „nazvedne“. Ta, když autor hrdě vytrubuje, že prostě volit nepůjde. Na to má právo, ale rozum zůstává stát nad jeho důvody, a co hůř, nad tím, že neopomene házet špínu a vlastní demagogické názory na jednotlivé kandidáty a pak končí slovy: „Volba prezidenta je důležitou volbou a já prostě nechci mít pocit, že jsem se podílel na volbě toho strašného kandidáta, ať už bude prezidentem kdokoliv“.
Neudržel jsem se a v diskuzi jsem se zeptal, CO vlastně chce? Po nechutném divadle při posledních volbách jsme přece svorně naříkali nebo nadávali a vykřikovali, že si presidenta chceme volit sami. Tak o čem autorův článek vlastně vůbec je? No, řekl bych neslušně, že o ho...! Nechce, ať nechce a nevolí, ale proč ty zapšklé názory na blogu? Někdo jistě zvolen bude a je jedno, jestli se to právě mně bude líbit. Nakonec se - jako obvykle - stejně všichni budeme pět let na nového prezidenta usmívat nebo na něj nadávat. Počet + znamének (nový fenomén diskuzí) mne potěšil. Hlavně proto, že můj názor nebyl ojedinělý. Dobře, jedno mínus tam bylo… zřejmě od napadeného autora…
Další a podle mého názoru nejhorší, jsou blogeři, kteří čtenářům (natož diskutérům!) odpírají jakoukoli šanci. Podle nich jsou všichni kandidáti (s výjimkou jeho favorita, ovšem!) kariéristé, podvodníci, korupčníci, bývalí nebo zakuklení komunisté, atd., atd. A - jak jinak- pokud má kandidát navíc majetek (samo sebou získaný nepoctivou cestou!)), šlechtický původ, věhlas ve světě, úctyhodný věk, jinou barvu pleti nebo šikmé oči? To je přece už zcela neodpustitelný prohřešek, ne? A co přezdívka Avatar? Jsme opravdu jen národ Švejků?
Je to bída, protože jen dotyčným doporučený kandidát je prostě zaručeně nejlepší. Stejně tak názor, který si nenechá pro sebe, ale vytrubuje ho do světa.
To je lepší verze, ale jsou ještě radikálnější „tribuni lidu“. Ti, kteří proti všem zásadám slušnosti, používají metodu bulváru.
Pro atraktivnost a čtenost (nebo pro tu zatracenou karmu?) „vyklopí“ národu koho bude volit nějaká známá osobnost. Nestačí, ještě se nestydatě otírají o soukromí dotyčného. To už přesahuje moje chápání… Jeden diskutující (s nímž se v názoru shoduji) prohlásil článek samozvaného tribuna lidu za paskvil plný polopravd a lží. Přidal jsem se prohlášením, že autor nesahá napadené osobnosti (v tomto případě jde o pana Svěráka) ani po kotníky. Člověka, který by pisálkovi mohl být nejen otcem, ale svou filozofií, celoživotním dílem a rozhledem i nedostižitelným vzorem. Dotyčný osočovatel sice uznal ty kotníky, ale pana Svěráka drze kritizoval a dokonce mu vytkl naivitu.
Bodejť by ten ubožák chápal úžasný humor pana S., když jistě ani netuší, jak se slovo humor píše!
Zlatý hřeb diskuze v závěru: machr světa servilně děkuje všem s ním souhlasícím (samozřejmě těm, od kterých dostal karmu, – obdivovatelem byl jistý pan M.V.), a abych použil jeho slovník, „pohaní a poplive“ všechny, kteří mu za pravdu nedali. „Díky moc Vám, Markovi i dalším, za všechny příspěvky, kterými jste se mne zastali před zdejší agresivní smečkou. Krásné Vánoce prý přeje VŠEM (tedy i smečce? :-).
Použiji citaci jednoho diskutujícího... zkrátka čtvrtá cenová skupina.
Tady bych rád zdůraznil, že není mým zvykem autory kritizovat. A po moudrém napomenutí paní kolegyně (I.M.A) si dávám ještě větší pozor: „ Nejste admin a každý si může psát co chce (kritizoval jsem tehdy obsah článku, kde se zastávala pana Ratha)“. Naše výměna názorů skončila laskavým smírem. Dovolím si volně citovat její slova: „ Vašich názorů si vážím. Zkuste to taky se mnou: porozumět mým názorům. Byť jsou rigidní, byť jsou trochu odtažité od obecné mentality, kterou skoro chápu, ale ne tak abych s ní bezezbytku vždy souhlasila“. Myslím, že není co dodat…
V době, když jsem psal tento článek, se objevil nový fenomén voleb – senátor - pan Okamura si stěžuje u Ústavního soudu. Nezpochybnitelné právo. Jen důvod můj mozek nebere. Proč? Nečetl jsem a nebudu. Stačil jeden z bodů – napadá počet nutných podpisů k registraci. Když jdu do něčeho, přečtu si „obchodní“ podmínky. Sám to pan senátor stokrát zdůrazňoval v nesčetných mediálních výstupech. Nesouhlasím, nelíbí se mi, stěžuji si (předem) a logicky do volby nejdu! Notabene, když tyto, včetně zákonů, byly známy daleko před touto kampaní. Více se v tom nebudu pitvat, určitě se na blogu rozhoří ohnivá diskuze příznivců a odpůrců. Víte, co si na chlapovi (samozřejmě i na ženách) cením? Když umějí přijmout porážku. U pana senátora to trošku kulhá - holt ego je silnější. Jsem člověk přející a panu Okamurovi přeji. Ale už to pro mne nikdy nebude ten pohodový chlap, kterého jsem vnímal jako presidenta cestovek, podnikatele z televizního pořadu „Den D“ a výborného glosátora na blogu. Vkrádá se mi na mysl jedno ošklivé slůvko – populismus. Já to nezavinil…
Závěrem pro odlehčení. Na webu je plno pomocných návodů pro nerozhodnuté. Jsou naivní a nic neříkající. Inspirací pro mne byl můj kamarád Lojza – kupoval nový vůz. „Hele, je to jednoduchý“ spustil na mou otázku. „Chci dýzla, šestikvalt, sněhově bílý a obsah max. 1,6 litrů kvůli nižší pojistce, jasný?“ A bez problémů si vybral… Má auto za půl milionu! Tak jsem postupoval podobně… a mám vybráno!
Václava Havla jsme měli jen jednoho. Škoda. Dvacet dva let svobody je nádherným darem a já mám další šanci tento potvrdit.
Bez keců osvícených tribunů blogu…
Řečnická otázka nakonec: „Už víte“? Neřeknu, heč…
Hezký den a dobrou volbu přeji. Váš Jiří
