Pokládám tuto kontroverzní otázku záměrně. Zamysleli jste se někdy nad svým chováním, jako účastník provozu na pozemních komunikací, třeba i při obyčejném přecházení? Nepotřebujete, proč?? Máte přeci přednost a basta.
Jsem dlouholetý řidič, mám nasledováno, přesto jsem měl kolizi s chodcem. Dopadla relativně dobře, i když byla poznamenána mou pachutí o slepé spravedlnosti. Měl jsem možnost, za pomoci kvalitního advokáta, spor s chodkyní uhrát na vítězství. Nezkusil jsem. Nejsem typem, co řeší problém „za každou cenu“ a podmíněný trest přijal.
Na tomto mém případu lze vidět některé negativní a možné pozitivní prvky bezpečnosti pro obě strany. Asi plno z vás nemusí souhlasit a může mít rozdílnou interpretaci.
Varianta první, triviální. Jsem řidič, vidím k přechodu blížícího se chodce. Široko daleko nikdo, sleduji, jak chodec bude reagovat. Zažívám dvě varianty. Bezohlednou a chápající. Liší se způsobem, jak chodec, potažmo i Vy přemýšlí. Pospíchám někam? Mám to auto nějak zastavit a je to nutné? Přejdu klidně po jeho přejetí. Pokud to není nekonečně dlouhá kolona. Dobrá, zastavím pár metrů od hranice přechodu – počkám... Obě strany chápou.
Varianta druhá se liší, upravuji dle současného trendu. Chodec, čumící do mobilu, přijde na hranici přechodu. Verzi, že vejde bez rozhlédnutí ani nechci vzpomenout (i když také zažil). Přijíždějící řidič nemá jinou možnost, než zastavit a dát mu se skřípějícími zuby přednost. Pan bezohledný pokračuje i na přechodu ve své komunikaci s mobilním aparátem. Když se mu podaří takto zastavit i mnohatunový náklaďák, je schopen poslat zpocenému řidiči i zlomyslný úsměv! Pardon, spíše škleb.
Absurditou jsou osamělé přechody, kde přejde jednou za dopoledne senior, mířící k nedalekému hřbitovu. A krásný výklad pochopení některých řidičů o přednosti je na světě. Vidím blížícího se seniora, stejně jako řidič auta přede mnou. Předpokládám, že bez problému projede, neboť senior určitě zastaví, nikam nespěchá a dle zvyklosti tam má navíc jenom pruhy zebry, které tam v minulosti určitě nebyly. Brzdová světla, prudké brzdění pana řidiče „gentlemana“. Šiš, jak si koleduje, že se mu někdo podívá do „kufru“. Já ubrzdil, ale sprostá slova, která se mě vyrojila nelze napsat. Přesto jsem se musel takto zachovat, zákon přikazuje. Senior nechápavě vyčkává, než mu dojde, že má přejít.
Absolutní přednost neexistuje, přesto jsme tímto pojmem dost zasaženi. Cituji přesný výklad. Řidič nesmí: ohrozit nebo omezit chodce, který přechází pozemní komunikaci po přechodu pro chodce nebo který zjevně hodlá přecházet pozemní komunikaci po přechodu pro chodce, v případě potřeby je řidič povinen i zastavit vozidlo před přechodem pro chodce… Nikde není napsáno absolutní slůvko, pouze povinnost neporazit chodce na přechodu. Další, „nebo který hodlá zjevně“ je vykládáno mnoha chodci jako absolutní přednost. Pozor, apeluji na mnou uvedené příklady o vzájemném pochopení. Bohužel, jsem častým svědkem výše uvedené bezohlednosti.
Nedávno jsem zažil situaci, která toto klišé vystihuje. Dvě korpulentní dámy, bavící se nedaleko přechodu, se rozhodly přejít. Když blížící se auto, tedy jako já, se nesnažilo s kvikotem brzd zastavit, bylo počastováno značně vulgárními gesty. Ony „dámy“ mají přeci právo přejít bez omezení – zbytek světa musí počkat. Určitě si dopovídaly své životní příběhy na druhé straně přechodu. To já jen tak mezi řečí.
Jsem chodec chápající. Pokud nespěchám, a to bývá často, před příchodem k přechodu obhlédnu situaci. Nedávám okatě řidiči najevo, že mám v úmyslu přejít a tím i oněm „horlivým“ důvod zastavit před přechodem. Pokud některý nepochopí a přesto zastaví, děkovným gestem mu dám najevo, že si vážím jeho ohleduplnosti a přejdu. Obvykle jsem odměněn zpětným úsměvem. Oba vzájemně víme na čem jsme a co je hlavní, riziko ohrožení je nulové.
Zvláštní kapitolou jsou dělící ostrůvky - dva možné přechody. Zde se dá uplatnit vzájemná ohleduplnost vícero způsoby. Ale to je na dlouho...
Kdo má zájem, přidávám výběr z legislativy, která byla podkladem pro mou úvahu.
§ 3 - Základní podmínky účasti na provozu na pozemních komunikacích
(1) Provozu na pozemních komunikacích se nesmí účastnit osoba, která by vzhledem k věku nebo ke sníženým tělesným nebo duševním schopnostem mohla ohrozit bezpečnost tohoto provozu. To neplatí, pokud osoba sama nebo jiná osoba učinila taková opatření, aby k ohrožení bezpečnosti provozu na pozemních komunikacích nedošlo.
*Jistou překážkou bezpečné účasti na provozu na pozemních komunikacích může být věk, a to zvláště u malých dětí a pak také u osob starých. Pokud nejsou tyto osoby ještě nebo již schopny odpovídajícím způsobem posoudit svoji účast v provozu na pozemních komunikacích, je třeba, aby za ně nesla odpovědnost jiná osoba, např. rodiče, ošetřovatel nemocného.
Není rozhodující, zda je tělesná nebo duševní indispozice přechodného nebo trvalého rázu. Takovou trvalou vadou může být např. slepota, slabý sluch a přechodnou vadou může být např. krytí oka po ošetření u očního lékaře, kdy se ztrácí tzv. periferní vidění.
2) Řidič nesmí
f) ohrozit nebo omezit chodce, který přechází pozemní komunikaci po přechodu pro chodce nebo který zjevně hodlá přecházet pozemní komunikaci po přechodu pro chodce, v případě potřeby je řidič povinen i zastavit vozidlo před přechodem pro chodce; tyto povinnosti se nevztahují na řidiče tramvaje.
g) ohrozit chodce přecházejícího pozemní komunikaci, na kterou řidič odbočuje, a dále nesmí ohrozit chodce při odbočování na místo ležící mimo pozemní komunikaci, při vjíždění na pozemní komunikaci a při otáčení nebo couvání.
Opakuji otázku z titulky… Jaký jste chodec??
Glosa autora: Přes dva roky od sepsání tohoto blogu, respektive v listopadu 2018, jsem byl přímým svědkem, kdy mladá a horlivá řidička dávala nečekaně a nesmyslně přednost osamělému chodci. Podotýkám, že tento přechod je sice přehledný, ale frekvenčně patří do kategorie - jeden chodec/hodina. Řidička "zaplatila" za svoji galantnost solidní ránou(!) do svého kufru. Dobře jí tak, koledovala si.
Děkuji za přečtení. Jiří
