Za dávných pradávných časů, tak dávných, že už není nikoho, kdo by je pamatoval, kdo by v nich žil, za těch pradávných časů …………….
……….. v jednom království se narodil chlapeček. Nebyl by ničím výjimečný. Dvě kukadla, pindík, na každé ruce ……. a jsme u toho, na každé ruce, ba i noze měl šest prstů. Copak dneska, děti, dneska by to nebyl problém. Ale tenkrát? Zrůda!
Naštěstí měl docela kliku. Kdyby se narodil v uhlířské chalupě, kdo ví, jak by skončil. Asi blbě – do prčic, Vašku, nekopej Zuzanku, nebo ti dám lepáka a skončíš taky blbě…
(pohled na hodiny a oči v sloup)
Tak kde jsem to …. jo, měl tu kliku. On se totiž narodil jako princ. A víte, děti, kdo je to princ? Nikdo? Co vás v té škole …. Přeci princ má tatínka krále a maminku královnu - sakra, Vašku, neškrtej tím zapalovačem. A nakul zpátky to cígo. Mám poslední.
(škrtnutí, nátah a pomalý kouřový výdech)
Tak tedy byl to princ. Jenomže pan král nechtěl šestiprstého prince –Zuzanko, co zase bulíš? Co? Uhlířská chalupa? No to je …… no prostě barák pro socky, chudý lid. No.
Tak pan král chtěl novýho prince. Jenže co s tímhle. Tak ho prostě paní královně sebral a že ho odveze někde do lesa
(nátah a pomalý kouřový výdech)
Co? No v tý uhlířský chalupě by si ho nechali a brali na něj přídavky. Ale král přídavky nebere. No, tak teda sedl na koně a vyrazil k lesu. Jel a jel, les byl daleko, kůň se unavil. A tak pan král že přespí někde v hostinci. Jenomže princ měl hlad a strašně brečel. A uřvané děti, Vašíku, nikam nesmí, to si pamatuj. A už vůbec ne do hospody, to si bude pamatovat zase děda........... Dědóóó. Skoč mi dolů do večerky. Vem Sparty, kilo cibule, rejži parbolajtku – děcka, jíte rejži? Ne? Do prčic. Tak vem špagety! Jo a kafe, už ho tam moc není.
(nátah a pomalý kouřový výdech, pro jistotu zopakováno a pohled na hodiny, hluboký povzdech)
Tak jsme u té hospody. Princ řve, král neví co s ním, kůň chce domů do stáje pro obrok. To je koňské jídlo, Zuzanko, než se zeptáš. Naštěstí letěla kolem čarodějnice na koštěti. Asi na pivo. Co? Ale já nevím jestli béemixko. Prostě koště no. Vy nemáte doma koště? A čím mamka zametá? Jo, smetákem, aha.
Sakra, už mi to …… no nic. Už je děda zpátky? Ne. Tak teda ta čarodějnice letěla kolem. Neměla děti a tak že si toho chlapečka vezme za svého. Jako za vlastního. Král byl rád, že už se nemusí trmácet a hledat kus hlubokého lesa a prince ji dal. Čarodějnice na nic nečekala. Vzala prince a letěla pryč.
Co zase, Zuzanko? Ne, přilbu pro něj neměla. Pro mimina přilby nejsou. Sakra, děcka, já vám to snad nedopovím.
Tak ta čarodějnice doletěla domů, měla chaloupku v hlubokém lese.
Zuzano, co je zas!! Ježíši, no prostě z tý vejšky ten les viděla. Jako třeba z letadla.
Hele, děda. Hoď po mně ty Sparty. Jo, díky. A postav vodu na špagety, jen jim to dořeknu a jdu dělat oběd.
(škrtnutí, několik rychlejších nádechů a výdechů)
Tak ta čarodějnice se o prince starala, vychovala ho a on vyrostl ve statného mládence. Mamince hezky pomáhal. Ne Vašíku, vaší ne. Vaší mamince musíte zase pomáhat vy....... Pro vodu chodil, dříví sekal, bylinky o půlnoci sbíral a sušil.
Zuzko, co tam zase kníkáš? No o půlnoci proto, že mají největší sílu. A pak jsou kouzelné a bába v lese může být čarodějnice. Proto... Sakra.
(nádechy a výdechy se opakují)
Tak. Jenomže, aby to nebylo tak jednoduché, tak královna už žádného dalšího chlapečka neměla. Ani holčičku. A král si vzpomněl na prince. Jak se mu asi daří a tak. A vlastně těch šest prstů by ani nevadilo. A už byl taky unavenej z toho sezení na trůnu a že by teda šel do penze. Tak sednul na koně a jel prince hledat.
Ne, Vašíku, koště neměl. Ne, Zuzanko, to byl jiný kůň. Tamten umřel. Ano, i koně umírají.........Ježíš, dědku, ještě jim blbni hlavu, jakej salám.
Co? Ta voda se už…. No prostě děti, tentokrát měl král kliku, našel les i prince. Kluk se mu docela líbil, to zas jo. Dal čarodějnici nějakou tu stovku za výchovu a prince si odvezl. Dal mu žezlo a jablko. Z prince byl král a on šel do penze a měl se jak váš děda, páč mohl chodit na pivo kdy chtěl a vařila královna jako já. Teď si běžte na zahradu a já udělám oběd.
Jo, Zuzanko, vezmi si jablíčko. Ne, princ dostal úplně jiné, zlaté. Vašík ti najde v knížce obrázek.
Tak a teď palte ven! (škrtnutí a slastný nádech)
Jo, je to hezký s vnoučatama, viď, dědo. Zejtra jim budu vyprávět o Karkulce. Ta je taky hezká.
Doma jim pohádky určitě nikdo nevypráví........
Hezký den přeji. Jiří
* Děkuji autorce Zdence za svolení k publikování na mém profilu.*
