Povím vám podivný příběh z doby míru, který mi vyprávěl Honza Jeník Jan. Jeho hrdinou je občan a ukradené kolo. Bylo to uprostřed léta. Vzpomínali jsme, jak s kámošema rok co rok poznáváme krásy Čech, Moravy, Slezska i Slovenska ze sedla bicyklu. Jsou to vždy čtyři dny, kdy náš dvanáctičlenný peloton šněruje od hradu k lesu, od zámku k řece, od kostela k hospůdce apod. Jsme fajn parta, vždycky se domluvíme, pokecáme si, zasmějeme se, odvážeme se. Je to bez bab, jak říkal Bohuš … načerpáme tak pohonné hmoty do dalších všedních i nevšedních dnů, týdnů, měsíců…Letos poprvé jsme všichni nebyli. Jeden z nás chyběl. Proč?
Můžeš nám to nějak vysvětlit? Ptali jsme se my ostatní chybějícího občana – cyklisty. Ano, můžu. V to doufáme, jinak…
A s těmito slovy začal občan své vyprávění.
Za prvé. Podívám-li se do sklepa, nevidím kolo.
Za druhé. Ku… do pr....
Za třetí. Ukradli mi ho. Vše nahlásím policii i číslo rámu a paragon ukáži. Uložím si číslo rámu do mobilu, co kdybych „své“ kolo potkal. Tak radila policie.
Za čtvrté. Jaro, léto, podzim, zima.
Za páté. Chodím smutně sem a tam, na cyklisty rád se podívám. A hle. Chlap spravuje na chodníku kolo. Kolo má šrám na rámu, takový jako svého času mívalo mé kolo. Dobrý den pane, pěkné kolo, mohu vám něco ukázat? Nalistuji v mobilu číslo rámu kdysi mého kola. Mohl byste se podívat, shodují-li se ta čísla? Chlap na to: Já ho koupil v hospodě za tři litry. A já, pane, v obchodě za dvacet!
Za šesté. Policie: To se musí ověřit! Dodejte nám důkazy, že to kolo je vaše! A počkejte venku, předáváme si směny! Neslyšel jste?! POMÁHAT A CHRÁNIT?
Za sedmé. Dodávám důkazy. Paragon, číslo rámu, stovky fotografií z Čech, Moravy, Slezska i Slovenska. Policajt druhé směny se omlouvá. Víte, pane, on šéf už je takový.
Za osmé. DNA kola v rukou policie, to je divná šroubovice.
Za deváté. Ku… do pr....
Za desáté. Podívám-li se do sklepa, nevidím kolo.
Sečtu-li body, dojdu k divnému číslu. 20 tisíc je částka, za kterou jsem kolo pořídil. Asi 1 500 km na něm ujel. 28553729 je číslo rámu vyražené na mém kole. Jaro, léto, podzim a zima, to je dohromady 365 dní, kdy jsem bez kola, tím pádem jsem nejezdil, (ve skutečnosti jich bylo víc). Oko, totiž 21 dnů uplynulo od doby, kdy jsem si kolo našel. Zatím jsem bez kola, což je číslo proměnné a jeho hodnota závisí na mé náladě a pocitech. Z toho všeho mi vychází nula, neboli velké kulové.
Tak vidíte, ani taková náhoda, že si člověk ukradené kolo najde sám, nestačí, abychom byli zase ve dvanácti.
A, přátelé, ten příběh je pravdivý. Ten občan se totiž jmenuje Honza Jeník Jan.
