Slovanská epopej se přece jen stěhuje, ale do Liptákova.

              Do České republiky dorazil dokument, který doslova vyrazil dech zastupitelům Prahy i Moravského Krumlova. Médiím předložil originál smlouvy starosta Liptákova Mgr. Krupička. Smlouva byla podepsána na C&K Notářství ve Vídni 14. srpna 1913 americkým ocelářem Charlesem R. Craneou, který celou Slovanskou epopej financoval, zhotovitelem Alfonsem Muchou, zprostředkovatelem Járou Cimrmanem a notářem Kurtem Prohaskou.

             Na třetí straně smlouvy v článku IV. Umístění díla se praví: Dílo bude natrvalo vystaveno v Čechách v Pojizeří v obci Liptákov. Galerie pro 20 (slovy dvacet) obrazů bude vyrubaná ve skále, vlevo od pěšiny, kudy si zkracují liptákovští cestu z kostela do hostince U Sirotků. Tunel ve skále pod pracovním názvem Marie měla tehdy prokopat rodinná firma Rubal a Kopal (dnes, po několika transformacích se jmenuje Netrostav a podniká kdesi v Praze na projektu Branka).

            Podařilo se nám zjistit důvody přítomnosti všech tří pánů tohoto dne ve Vídni. Průmyslník Cranea a Jára Cimrman se potkali na konferenci „O protipovodňové ochraně oceláren stojících v zátopových oblastech“ a Alfons Mucha si tam toho času přivydělával. Maloval byt vídeňskému notáři Kurtu Prohaskovi.  Rozluštili jsme také smysl textu poznamenaného Cimrmanem v sešitku, darovaném všem účastníkům vídeňské konference od stavební společnosti Hráze pro každý den. Cimrman napsal: Ach, ta americká pověrčivost!

Výpověd dvaadevadesátileté dcery posluhovačky na C&K Notářství o dvou odhozených stránkách z kalendáře s 12-kou a 13-kou zněla: Mutter říkala, že Kurtíkův koš vyprazdňovala denně, nedokáži si tedy vysvětlit ony dvě stránky kalendáře v koši. Že bych zapomněla? To ne. Chodila jsem tam každý den, jak on chtěl.

Ne, nezapomněla vyprázdnit koš, jen Američan  nechtěl podepsat smlouvu datovanou 13-kou a vytrhl hned po vstupu do kanceláře nikým nepozorován list s nesympatickou číslovkou z kalendáře. Zornému poli Cimrmanova oka však neušel. Notář pak pohledem na kalendář napsal do smlouvy ve Vídni 14. 8. 1913. Toto je vysvětlení, se kterým nám pomohl vyšetřovatel hl. města Prahy pan Karel, který nechce být jmenován, a my mu touto cestou děkujeme.

            Kde se vzala myšlenka umístit obrazy do Liptákova? V hospodě u Sirotků.  Cimrman většinou po třetím pivu začal vyprávět o světle, zachyceném na plátnech holandskými a italskými mistry a osazenstvo hospody ho prosilo: Járo, namaluj nám něco. V hlavě velikána se zrodila myšlenka, dát Liptákovu, tomuto sudetskému městečku, punc slovanství. Původně to měla být plátna Mikoláše Alše, ale toho bohatý Američan sponzorovat nechtěl.

             Rozjasnilo se i Johnu Muchovi. Už vím proč děda říkal: Ještě namaluji Járu! Opravili jsme ho, že asi jaro, ale opakoval Járu.

            Oslovili jsme renomovanou pražskou právnickou kancelář Kanec, syn a Liška s.r.o. a nechali si ověřit, zda smlouva je směroplatná. Ano, je.  Avšak jediný napadnutelný fakt může být ten, že smlouva podepsaná ve čtvrtek, byla ve skutečnosti podepsaná již ve středu.