MHD v San Francisku.

                              Na první pohled vypadá jako stařičká tramvaj, ale je to Cable Car – pozemní lanovka. Dříve nezbytná městská doprava - dnes prvotřídní turistická atrakce, šněrující ulice San Franciska více než 130 let. V době největší slávy jezdilo v tomto městě 600 vozů po trasách v délce 170 km, dnes je v provozu pouze 16 km na třech trasách, ale stojí za to.  Mohutné motory fy General Electric dodávají Cable Car pohyb a můžete si na ně doslova sáhnout ve strojovně, ke které je připojená expozice o historii této pozoruhodné dopravy, včetně nabídky suvenýrů (v  mnoha případech kýčovitých).     

                            Jak doprava funguje? Vozy se připojují na nekonečné lano o průměru 50 mm, které je celý den v pohybu mezi kolejemi pod úrovní silnice asi v metrové hloubce díky důmyslné soustavě kladek.  Obsluha z kabiny vozu sevře pomocí páky pohybující se lano a vůz jede. Při zastávce pákou spoj rozpojí a použije brzdu.

                            Na konci dvou tras je točna ovládaná ručně – „ručně“ v Americe – paradoxně pár kilometrů od Silicon Valley, kde se pracuje na tom, aby se „ručně“ nedělalo vůbec nic.

                            Cable Car-ka jede rychlostí okolo 15 – 20 km/hod, nahoru, dolů – místy ve sklonu až 20 stupňů, projíždí ve stínu výškových budov finančního centra, vedle draků, lampionů a pagod Čínské čtvrti, okolo honosných hotelů, přes Union Square – náměstí s luxusními obchody, nelze se nudit. Při tom všem sedíte nebo stojíte v primitivním voze ovládaném lidskou silou – mohutným chlapem manipulujícím robustními pákami. Rozdíl před těmi stotřiceti léty zde není, vlastně je…ti mohutní chlapi dneška mají u sebe mobilní telefony či pagery a údržba oněch prastarých vozů se provádí výlučně nářadím made in China.

                            Během netradiční jízdy se před Vámi odvíjí příběh ulice, jako ten ze stříbrného plátna. Je to historie a tradice v jednom. … je příjemné vychutnat si ji na vlastní kůži. V tomto okamžiku se mi chtělo říct: „Chvála San Francisku!“ …a ve vzpomínkách to platí i dnes.