Tak už jsou tu s námi jenom čtyři. Z původních dvanácti. Kdo? No přece ti báječní muži na létajících strojích, kteří pozorovali křehkou planetu Zemi z povrchu Měsíce.
Tento blog věnuji nejstaršímu z nich, druhému člověku, který vystoupil na Měsíc, Buzzu Aldrinovi.
***
Pro lidi jako je Buzz má Angličtina krásný výraz „larger than life“, tedy doslova „větší než život“. Výraz ovšem prostě znamená osobnost košatou, barvitou, originální, zajímavější než většina ostatních.
Kromě jiného zde zmíníme dvě, snad méně známé, řekněme „biblické“ příhody.
***
Svaté přijímání na Měsíci
Buzz (tehdy vlastně ještě Edwin) Aldrin zamýšlel spojit historický okamžik přistání na Měsíci s něčím osobně významným a jedinečným. Rozhodl se uskutečnit první svaté přijímání na povrchu Měsíce. Jelikož poté, co posádka Apolla 8 četla na Vánoce 1968 na oběžné dráze kolem Měsíce z První knihy Mojžíšovy, NASA striktně zakázala jakékoli projevy náboženského vyznání (voila – zárodek korektnosti), bylo zřejmé, že Aldrinův akt musí být „tajný“.
Aldrin využil krátkou chvíli klidu bezprostředně poté, co lunární modul Orel dosedl do měsíčního prachu. Na vyklápěcím stolku rozložil své propriety: lahvičku vína a hostii.
Pak zapnul mikrofon a řekl:
„Hovoří pilot lunárního modulu. Chtěl bych využít této příležitosti a požádat každého – kdokoli a kdekoli jste – abyste se na chvíli zastavili, zamysleli se nad událostmi posledních hodin a vzdali díky způsobem, který je vám nejbližší.“
Poté přijal tělo a krev Kristovu, vytáhl lístek, na který si napsal ta velkolepá slova Janova evangelia (Jan 15, 5) a potichu je přečetl:
"Já jsem vinný kmen a vy jste ratolesti. Kdo zůstává ve mně a já v něm, ten nese mnoho ovoce; beze mě nedokážete nic."
Stalo se tak v neděli, 20. července 1969, kolem šesté hodiny večerní (houstonského času).
***
Edwin Aldrin (křestní jméno si změnil na „Buzz“ až roku 1979) se narodil 20. ledna 1930. Vystudoval West Point, kde zazářil nejen jako student, ale též jako sportovec. Později získal (jako první z astronautů) PhD v astronautice na MIT, což mu vyneslo poněkud ironickou přezdívku „doktor Rande-Vous“. Na svém kontě měl i 66 bojových letů v korejském konfliktu.
Mezi astronauty byl přijat s třetí skupinou v roce 1963, ale na svůj první let do vesmíru si počkal hezky dlouho. Když už pomalu ztrácel naději a trpělivost, zasáhl – jak už to někdy bývá - krutým způsobem osud: Aldrinův soused (a dá se říct i kamarád) Charlie Basset zahynul společně se svým parťákem Elliottem See, když jejich letadlo narazilo do haly, kde se pro ně připravovala kabina kosmické lodi Gemini 9. K letu tak musela nastoupit záložní posádka a Aldrin dostal místo v nové záložní posádce tohoto letu. To mu pak, v tehdy uplatňovaném systému rotací posádek, vyneslo konečně místo pilota posledního letu programu, Gemini 12 v listopadu 1966. Tento let skončil – i díky brilantnímu výkonu Aldrina při výstupu do volného prostoru – naprostým úspěchem.
Tím byla urovnána cesta pro projekt Apollo, s ambiciózním cílem přistání na Měsíci.
Místo pilota lunárního modulu Apolla 11 bylo vyvrcholením Aldrinovy kariéry v NASA. Je třeba říct, že Aldrin byl velmi zklamaný, že se nestal prvním člověkem, který vystoupil na Měsíc. Nelze si rovněž nevšimnout, že do té doby kosmickou loď vždy opouštěl právě druhý člen posádky, zatímco velitel zůstával. Existují i důkazy, že to původně byl skutečně Aldrin, kdo měl vystoupit jako první. Proč došlo ke změně? NASA to zdůvodnila tím, že velitelovo místo se nachází blíže výstupních dvířek lunárního modulu. Každopádně Aldrin strávil na povrchu Měsíce 21 hodin a 36 minut, z toho dvě a půl hodiny skutečně venku, mimo kabinu lunárního modulu.
„Návrat z hvězd“ byl pro Buzze Aldrina nelehký. Podlehl depresím, alkoholu, třikrát se rozvedl... Ale to je už jiný příběh.
***
Incident v LA
V září, roku 2002 Aldrin dorazil v doprovodu své nevlastní dcery k jistému hotelu v LA, aby poskytl interview štábu jisté japonské televize.
Zpočátku šlo vše hladce.
Pak se to ale zvrtlo: vyšlo najevo, že televize natáčí program o konspiračních teoriích ohledně přistání na Měsíci.
To už se ale na scéně objevil žoviální tlouštík, jistý pan Sibrel z Nashvillu, třímající v ruce jakýsi hranatý předmět. Nejednalo se však o cihlu, jak by se mohlo na první pohled zdát, nýbrž o Bibli.
Tlouštík přistoupil před někdejšího astronauta a dožadoval se:
Buzzova dcera se snažila astronauta odvést do bezpečí hotelu.
Před vchodem je však majitel Bible dostihl a opět se dožadoval zmíněné přísahy. Když se mu jí nedostalo, rozzlobil se:
A jak to všechno dopadlo? Inu, takto:
Buzz Aldrin byl i v dvaasedmdesáti ve výborné kondici.
***
Použitá literatura:
(1) Andrew Chaikin: A man on the Moon, 2007
(2) Andrew Smith: Moondust, 2009
