Ne všechny zavřené oči spí a ne všechny otevřené oči vidí. Studium okvětních lístků neodhalí krásu květu (Anthohy de Mello)
Kočička Mášenka pozoruje oknem venkovní svět, který není její. Kvetoucí kaštan a šeřík.
Zahrádku za oknem střeží Max (Schmeling) a Sonny (Liston). Nemusíme jistě psát, po kom dostali svá jména. A pak je tam ještě Bubu. Ten leží ve dne v noci, za každého počasí, u domovních dveří. Je totiž kamenný.
***
Žádná cizí kočka se na zahrádku neodváží. Max a Sonny rychle vyprovodí také straku, sojku nebo holuba hřivnáče. Drobotina, jako třeba sýkorky, je nechává v klidu. Jenom zamžourají očima a hned pokračují ve spánku v jarním sluníčku.
***
Brhlík rychle rozpoznal pocit bezpečí a přivedl do zahrádky i svou družku. Vídali jsme ho tu už v zimě, kdy si obhlížel terén.
***
Jednou, je to už dlouho, nám vlétl otevřeným oknem do ložnice a zapadl za postel. Seděl tam, ani nedutal. Když jsem ho vzal do dlaně cítil jsem, jak mu poplašeně bije srdíčko. Když jsem ho pustil, tak letěl a letěl, přes střechu kostela sv. Gotharda až někam ke Spartě. Od té doby mám brhlíky obzvláště rád.
***
Tenhle drobný ptáček s šídlovitým zobáčkem a krátkýma nožkama je náš jediný pták, který umí šplhat hlavou dolů. Brhlíci vytvoří pár hned v létě, po opuštění hnízdiště. Pak hledají dutinu, kde by vystavěli hnízdo. Nejčastěji v dubnu.
***
Budka na naší staré třešni by se hodila. Pokud je otvor moc velký, brhlík si ho již dokáže upravit podle svých představ.
A tak jsme se těšili, že se na zahrádce uhnízdí.
***
Ale už dlouho jsme ho neviděli. Možná se nakonec rozhodl jinak, vždyť nedaleko našeho domu je velký park se spoustou starých, dutých stromů. A je také možné, že...
Jakže zní třetí dohoda? Aha – nevytvářej si domněnky…
