Sebevrah, aneb právě zapadalo slunce
„Zasahovat do běhu věcí a osudu lidí? Toť otázka,“ řekl pan Morávek, když seděl se svými přáteli, panem Šturmem a Matějkou (pan Kirsch toho dne chyběl), jako obvykle, na Letné. Byl srpen roku 1968 a do neblahých událostí, které následovaly, zbývalo jen několik dní.
„Na začátku padesátých let jsem bydlel v půdním bytě jednoho činžáku v Podoli,“ pokračoval pan Morávek.
„Jedné jarní noci jsem nemohl usnout. Převaloval jsem se v posteli a ne a ne zabrat.
Tak jsem se nakonec oblékl a šel jsem ven. Ještě si pamatuji, jak se rozštěkal pes pana Česáčka, když jsem míjel dveře jeho bytu.
Zamířil jsem na nedaleký Vyšehrad. Byla opravdu krásná jarní noc, vlastně už časné ráno. Nikde nikdo, jen já, tma – na východě už řídnoucí a spící město.
Až nad tím prudkým srázem nad Vltavou jsem uviděl člověka: nějaký chlap stál u zídky, jednu nohu přehozenou přes ní a díval se dolů.
Aby to nakonec nebyl sebevrah, napadlo mě. Až mnou projel takový divný pocit. Chtěl jsem pokračovat, ale nedalo mi to a opřel jsem se o zeď vedle něho. Vůbec mě nezaznamenal a pořád se upřeně díval dolů. Sebevrah, utvrdil jsem se.
„Člověče neblázněte,“ řekl jsem a položil mu ruku na rameno.
Podíval se na mě takovým prázdným, nepřítomným pohledem.
Něco jsem mu pak říkal, už nevím, co to bylo. Asi něco jako, že se probouzí krásný jarní den a je dobré být na světě. A on nakonec z té zídky slezl.
Pak jsme asi hodinu chodili po Vyšehradě. On se potřeboval vypovídat a já jsem tak vyslechl jeho příběh. Byl inženýr a pracoval ve výzkumném ústavu kovů. V jedenapadesátém ho poslali na Slovensko, na stavbu hlinikárny v Žiaru nad Hronom. Byl zrovna čerstvě ženatý a jeho ženě se z Prahy nechtělo. Tak šel sám. Posílal peníze a občas – ono je to dost daleko – se přijel domů podívat.
Asi po roce jeho mise skončila a on se - právě toho dne o kterém je řeč - vrátil. A udělal takovou tu blbost, kterou já nikdy nepochopím: přijel bez ohlášení, aby ženu jakože překvapil. No a překvapil ji dokonale – v posteli s jiným.
Jemu se v tu chvíli zhroutil svět. Nechal tam ležet kufry a vyběhl ven. Chodil po městě a nakonec skončil na Vyšehradě, aby to tam definitivně skončil.“
Pan Morávek se usmál nad dvojím významem slova „skončil“ v té větě.
„Tak jste ho zachránil a to je dobře, ne?“ řekl pan Šturm.
„Bylo by to dobře, kdyby to byl konec,“ řekl pan Morávek.
„Ale není. Dozvěděl jsem se, že on tu sebevraždu nakonec přece jen spáchal. A co víc, vzal s sebou i tu svou nevěrnou manželku. Zastřelil ji a pak sebe. Tak... jaký tedy byl ten můj zásah?“
Pan Morávek se odmlčel a ani jeho přátelům do řeči nebylo.
„Asi byl moc nešťastný a neuměl s tím žít...,“ mínil pan Šturm.
Pan Matějka, který vždy mluvil nejméně (však byl také profesorem matematiky) si odkašlal a řekl:
„U nás v domě bydlel před válkou nějaký Ind nebo co on to byl vlastně zač. Vyzařoval z něho takový až neskutečný klid a mír, že jste to neviděli. Jakoby věděl něco, co my nevíme. Já jsem s ním rád rozmlouval. No, spíš jsem mu naslouchal. A on mi jednou říkal, že člověk je přirozeně, ze své podstaty, šťastný a jen si někdy myslí, že je nešťastný. Že celá ta nešťastnost je jen konstruktem jeho mysli.“
A pánové zase seděli mlčky a pozorovali to překrásné panorama Prahy: neonová Bílá labuť se otáčela vysoko nad hladinou řeky, Týnský chrám se tyčil nad Anežským klášterem a vpravo, pod Petřínem, se zelenala kupole sv. Mikuláše. A právě zapadalo slunce...
Miroslav Pavlíček
Předem daný vítěz
Jestliže se ti něco nelíbí, může to být tím, že jsi to nesprávně pochopil. Někdy to není úplně jednoduché.
Miroslav Pavlíček
Jak jsem se osvobodil (od voleb)
O volbách jsem si nikdy nemyslel a nemyslím nic dobrého. Nicméně dvakrát jsem se volební taškařice přece jen zúčastnil. Vlastně málem třikrát.
Miroslav Pavlíček
Mých deset Mistrů kláves
Já sám jsem se měl stát klavíristou. Jelikož cizí – byť rodičovské – sny člověk plnit nemusí, dopadlo to špatně. Avšak mé chabé dovednosti mě přece jen předurčily ke kariéře varhaníka v naší týnejdž kapele "Bílý haWRan".
Miroslav Pavlíček
Mých deset kytarových Mistrů
Ve studentské kapele jsem kdysi také „pokoušel“ kytaru, mám tedy k tomuto nástroji jistý osobní vztah. Jelikož je obtížné porovnávat zcela odlišné hudební oblasti, je veškeré následující uspořádání stylů i hráčů dle abecedy.
Miroslav Pavlíček
Mít vše pod kontrolou
Jistá madam, která si myslela, že se kolem ní točí svět – já myslím, že to byla carevna Kateřina Veliká – se ptala jakéhosi svého rádce, co že je třeba k vedení války. A ten chytrý (nikoli moudrý) muž jí řekl, že jsou to tři věci:
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Rusové hlásí průlom fronty. Ukrajinská minela jim přihrála klíčové město
Premium Jako „den průlomů“ oslavují ruští vojenští blogeři pondělní události na doněcké frontě, kde se...
Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let
Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...
To nemyslíte vážně! Soudce ostře zpražil bývalého vrchního žalobce
Emotivní závěr měl úterní jednací den v kauze údajného „podvodu století“, v němž měly přijít tisíce...
Hasiči celou noc zasahovali v pralese Mionší, vodu nosili na zádech
Beskydský prales Mionší v noci zachvátil požár. Hasiči celou noc zasahovali v jeho nejvyšším...
Volby by jasně vyhrálo ANO, mimo Sněmovnu by zůstaly TOP 09 a KDU-ČSL
Sněmovní volby by v dubnu vyhrálo ANO s 32,5 procenta, ODS by měla 13 procent, SPD a Piráti shodně...
Protesty studentů eskalovaly i v Kalifornii, jeden člověk skončil v nemocnici
Na Kalifornské univerzitě v Los Angeles (UCLA) se v noci na středu střetli proizraelští a...
Amsterdam bojuje proti nerovnosti v močení. Vyčlení miliony na veřejné záchodky
Radnice v Amsterodamu po několikaletém nátlaku ze strany žen vyčlenila čtyři miliony eur (přes 100...