Řád nebo neřád?

V současné době ztrácí řada "tradičních" hodnot svůj význam. Je to dobře nebo špatně? Co třeba takový „řád“ v životě? Složitá otázka. Může plynout zevnitř, ze samého bytí. Nebo také může být nastaven z vnějšku…

Ota bydlel v jedné z těch hezkých vilek dole u řeky.

Chodíval parkem pod naším domem. Ráno, kolem sedmé do práce a odpoledne ve tři domů. Každý den, s železnou pravidelností.
 

Kromě neděle, samozřejmě. To chodil na procházku s vnoučaty. Tatínek říkal, že Ota je komouš. Co dělal nevím, ale někde v kanceláři.
 

Poznámka pro případné čtenáře z řad mladších Pražáků: tenkrát ještě všichni lidé neseděli v kancelářích jako dnes. Ovšem Ota, jak bylo řečeno, ano.
                                                               ***
Jenže čas běžel a Ota se dokutálel do důchodu. V parku jsme ho už nevídali. Jednou maminka potkala Otovu ženu a ta si ztěžovala: “Představ si, on ten Ota se mi válí v posteli do dvanácti. A někdy ani nevyleze. Že prý si musí vynahradit ty roky, kdy musel chodit do práce.“
Zkrátka a dobře, z jeho života se vytratil jakýkoliv řád.
                                                              ***
Ani ne do roka byl Ota pryč. Ale pohřeb měl hezký, říkalo se.