Ano, to je jistě správná otázka. Proč jen je mezi námi tolik ptáků? A kdyby jen ptáků... Volej Ovčáčkovi
„To vám jednou přijdu do kanceláře a na stole najdu tenhle vzkaz.“ řekl pan Kluge, vyndal z náprsní kapsy pomačkaný papír a podal ho svým spolustolovníkům, sedícím pod slunečníky jedné zahrádky kdesi na předměstí.
„Ten kolega, co mi ho nechal, uměl docela kreslit a byl to srandista,“ dodal.
„Schválně, jak byste tomu rozuměli?“
„Hmm... Ovce, padající z útesu. Asi ji ovčák dobře nehlídal nebo si někam odskočil a měl by se vrátit“ řekl pan Morávek. „Co tedy třeba - volej Ovčáčka?“
„Zajímavá úvaha. Ovšem, tak tomu není“
Papír si vzal pan Matějka a řekl:
„Toho vola přehlížím - vy jste fakt jak malí kluci." zavrtěl hlavou.
„Ale počkejte... volej... ovce padá... pád ovce...“ dumal.
„No jistě!“ vpadl nadšeně pan Kluge.“Je vidět, že jste logik, profesore!“
"Jak to?" pan Matějka pozvedl tázavě obočí.
„No přece pád ovce – volej Padovce. Měl jsem volat jednoho zákazníka, který se jmenoval Padovec.“ vysvětlil pan Kluge.
***
„To je dobré“ řekl pan Morávek, „a připomíná mi to jednu jinou příhodu, která se mi, kdysi dávno, stala. Já vám ji třeba řeknu. Teda - jestli vás to zajímá“ a pan Morávek se významně a káravě podíval na pana Matějku, kterého právě zajímala kolemjdoucí dáma.
„Tak tedy," začal pan Morávek, „také jsem tehdy přišel do kanceláře a našel vzkaz od kolegy. Já jsem se právě vrátil z dovolené a on na ni zrovna odešel. Mobily tenkrát ještě nebyly, takže jsem mu nemohl zavolat i když jsem tomu vzkazu moc nerozuměl. Stálo tam asi toto:
Hned v pondělí máš volat nějakému chlápkovi, kvůli jakémusi důležitému projektu. Jméno, ani číslo jsem si nepoznamenal. Ale měl takové ptačí jméno. Však ty už budeš vědět.
No, nevěděl jsem. První mě napadl inženýr Straka, ředitel jedné fabriky na Moravě, tak jsem mu zavolal.
To jsem si dal! Nejenže to nebyl on, ale navíc jsem to schytal kvůli nějaké reklamaci.
Pak jsem obvolal ještě pár dalších ptáků: Sojku z jedné jiné fabriky, Vránu z výzkumáku a Vrabce z ČVUT. Ti všichni přicházeli v úvahu, ale nebyl to ani jeden. A já už byl v koncích.“
Pan Morávek se zatvářil, jakoby byl opravdu v koncích. Vytáhl z kapsy cigaretu, ale zase ji zastrčil.
„Pánové, já jsem si tehdy ze zoufalství napsal seznam všech ptačích jmen, na která jsem si vzpomněl. A to byste neřekli, nakonec jich bylo víc než padesát – a to netvrdím, že byl ten seznam úplný. Byla tam ovšem i jména, která jsou ptáky jen tak nějak inspirovaná. Pánové, proč je mezi námi tolik ptáků? To by mně fakt zajímalo. Já jsem pak zkusill - jen tak pro zajímavost - ještě také savce a stromy, víte? Třeba Vlk, Vlček, Liška, Králík... Bříza, Vrba, Smrkovský a tak. Také jich není málo, ale kam se hrabou na ptáky. Jenže pořád mě jaksi nenapadalo, komu bych to měl volat.“
Pan Morávek ten seznam u sebe, samozřejmě neměl, ale můžeme prozradit, že vypadal takto:
Babka, Bukač, Bažant, Brabec, Čáp, Čejka, Červenka, Čížek, Dlask, Drozd, Dudek, Havránek, Hejl, Holub, Holoubek, Hrdlička, Husák, Chocholouš, Jeřábek, Jiřička, Kačer, Kafka, Kavka, Kalous, Kachyňa, Kaňa, Konopásek, Korotvička, Kos, Kohout, Kukačka, Kulík, Labuť, Laštůvka, Lejsek, Mlynařík, Mandelik, Pěnkava, Vorel, Vorlíček, Vrabec, Vrána, Papoušek, Poštulka, Ptáček, Pták, Racek, Rákosník, Rorejs, Sojka, Straka, Strnad, Sýkora, Sejkora, Stehlík, Slavík, Slavíček, Skřivánek, Slepička, Slouka, Špaček, Sokol, Sova.
„Asi ve středu pak zazvonil telefon a ozval se poněkud ukřivděný hlas:
,Tady Slévárna Litex, Králíček...‘
No jasně! Králíček. Víte, já jsem si toho Králíčka vždycky spojoval spíš s králíkem, než s tím ptáčkem. Proto mně vůbec nepřišel na mysl“
Pan Morávek se usmál: “A při tom - ne, že bych se chtěl nějak chlubit - já se o ornitologii docela zajímám… No do toho projektu šla nakonec s tím Králíčkem naše konkurence, která mu v to pondělí zavolala. Ale já byl nakonec moc rád. Ten zákazník, byli to nějací Italové čí kdo, s nimi nakonec šeredně... no, však víte co.
Vzpamatovávali se z toho hezky dlouho. Asi jako Sparta z mise pana Stramaccioniho... “
