O lhaní

Tak ono lhát se nemá, to je jasné. Ale ukažte mi někoho, kdo nikdy nezalhal, že. A například takový politik  to chudák nemá vůbec jednoduché. Ten musí dokonce umět o svých lžích přesvědčit ostatní. A ono to jde!

Jednou odpoledne seděl pan učitel Bošek ve svém kabinetu a opravoval písemné práce.
 

Ale moc mu to nešlo. Ne a ne se soustředit. Něco ho stále rušilo…
 

No jistě. Kluci hrají fotbal a křičí jeden přes druhého.
 

A tak se v hlavě pana učitele zrodila taková… no trochu podivná myšlenka.
Vyklonil se z okna a zavolal:

Chlapci popadli míč a odběhli.

Pan učitel Bošek se pustil znovu do opravování, když tu zase uslyšel venku nějaký hluk. Opět se objevil v okně. Po silnici spěchal dav lidí k lesu.

„Pane učiteli, poběžte se podívat, na poli za lesem přistála vzducholoď!“ zvolal kdosi.
A pan učitel už běžel po schodech dolů, aby se připojil k ostatním.
 

***
Občanské průkazy nám přišel do školy rozdávat nadpraporčík Kalfus. Předávalo se v tělocvičně a všichni, kdo měli průkaz obdržet se tam shromáždili. Tedy i já.
Pan nadpraporčík Kalfus byl bezvadný chlap – muž ostře řezané tváře, ale srdce měkkého. S nadhledem a pochopením řešil všelijaké naše lumpárny. Vždycky říkal: „Chlapci, proč to děláte? Co by tomu řekli vaši tatínkové“. A my jsme slibovali: “My už to dělat nebudeme, pane Kalfus“. A on si vzdychl: „No jen aby!“. A významně zvedl prst a obočí.
Teď nahlédl do nějakého papíru a řekl:
 

A vyslovil mé jméno. Při tom se na mě podíval a zvedl významně prst a obočí. Jen tak na okraj - ten Hausmann, který vyšel v sedmé třídě, byl známý grázl, který kašlal na všechno.

To, že jsem nemohl občanský průkaz obdržet já, bylo celkem nabíledni, jelikož jsem neodevzdal vůbec nic: ani žádost, ani fotografii.

Co mě však dodnes udivuje je to, že – i když jsem samozřejmě věděl, že průkaz nedostanu – tak jsem si tam pro něj šel. Dokonce jsem si vzal i pero, abych ho mohl podepsat. Co byste tomu řekli?

***
Nikol a Fabian jsou dva mladí lidé, řekněme studenti. On je navíc sportovec, ona hraje na klavír.

Nikol řekla: „Není těžké uvěřit vlastním lžím…“

A Fabian dodal: „Nebo představám, které jsme si o sobě vytvořili…“