Nesouhlasím, protestuji, nepodvolím se!

Každý zná ty pocity: nespravedlnost, uražení, ponížení, násilí, tlak. A přitom s tím vlastně nemůžete nic dělat. Tedy skoro nic. Nesouhlas je ale nutné dát nějak najevo.

Je mi sedmnáct a mám problémy. S rodiči, ve škole, vlastně všude. A vůbec, pálí mě celý svět.
Jak se z toho dostat?
***
Já vím. Vytahuji magneťák. V takovéhle situaci, nemůžete hrát, řekněme, "Yesterday" od Beatles. To nefunguje. "Satisfaction" od Stounů už je lepší. Ale vůbec nejlepší pro tuto příležitost je – podle mě - Jimi Hendrix a jeho "Burning of the midnight lamp".

A to nevím proč. No, možná ten zlom, kdy ten až barokně znějící, jakoby cembalový zvuk, přejde v typicky hendrixovskou psychedelii. (‚Kouř, co?‘ říkal ten chlápek v Polské kultuře v Jindřišské ulici. A měl pravdu.)
Jo, to bude ono. Ten zlom!
Nikdo není doma, tak to osolím.
Pouštím magnetofon a představuji si, že ta píseň jsem já sám. Jsem všude a ve všem. A na všechny a všechno vyplazuji jazyk. Jak to napsal Guillaume Apollinaire (další z mých majáků)?
„Buď zdráv světe, jehož já jsem výmluvným jazykem, který tvá ústa – ó Paříži – vyplazují a budou vyplazovat...“. On teda psal „na Němce“, ale to máte jedno.

Ležím se zavřenýma očima a negativní emoce odcházejí....
A najednou konec. Aha táta se vrátil a vypnul magnetofon.
***
Jimi Hendrix. Měl jsem - a dodnes mám (a nosím) - tričko s jeho portrétem. Podle mě Andrés Segovia rockové kytary. Tak osobitý, že když někdo zkoušel udělat cover nějaké jeho písně, moc slavně to nedopadlo.

Ta píseň, o které byla řeč, začíná slovy: „Ráno je pryč, a stejně tak den. Už není nic, s čím bych se mohl potkat. Jen sametový měsíc. Cítím se dnes tak sám.“

Jimi Hendrix o ní řekl: „Je to velmi osobní píseň. Myslím ale, že každý může chápat ten pocit, který máte, když putujete a nezáleží na tom kam. Neexistuje místo, které by bylo vaším domovem. Pocit člověka ve starém domě kdesi na poušti, když o půlnoci zapálí lampu...“

Ano, tak to chápu. Hlas volajícího na poušti: ‚ Vyrovnejte cestu Pánu.‘
***
Právě chci otevřít blog. Omylem však přistávám v jakési zóně zla nebo co to je.
Neštěsti – vystupovat!
 Ale ne, uklidňuji se - vždyť jsou to jen zprávy. Obyčejné zprávy!

Uf! Ale že jsem se vyděsil. Víte co? Jdu si pustit Hendrixe. Burning of the midnight lamp. Manželka není doma, tak to zase osolím. Jako tenkrát. No počkej, počkej ... pro jistotu to radši hodím do sluchátek.
 

J. Hendrix - Burning of the Midnight Lamp - Bing video