Když jsem byl malý, myslil jsem si, že Amerika je ráj na zemi. Byla ovšem daleko a zdála se nedostupná.
A tak jsem si svou Ameriku vytvořil doma.
Šlo tu především o stav mysli.
Ve fyzickém světě pak mou Ameriku představovaly dva artefakty.
Tím prvním byla pravá baseballová čepice. Žádná atrapa s rovným kšiltem a gumou, ale opravdová, s dlouhým zahnutým kšiltem a sponou vzadu.
Byla celá černá, vpředu byl našitý žlutý štítek s nápisem EVERLAST a na pásku vzadu byl žlutou nití vyšit letopočet 1910.
Tehdy jsem ještě nevěděl, že EVERLAST je firma vyrábějící boxerskou výbavu.
Uvnitř pak bylo napsáno „Made in Honduras“. To mně přišlo zvláštní.
Nevím, kde otec tu čepici sehnal, ale když mi ji přinesl, neznala má radost mezí.
Tím druhým pak byla deska zpěváka Paula Robesona. Úžasné. Při poslechu jeho basbarytonu mi běhal mráz po zádech. Netušil jsem, že tento pro mě symbol Ameriky, je ve své vlasti zakázán a dokonce mu byl odebrán i cestovní pas. I kdybych tu informaci měl, stejně bych jí nevěřil. To se přece dělo jen v naší části světa, ale v Americe?
Vzpomínám hlavně na letní dny, kdy jsem se do své Ameriky vydal: s čepici na hlavě jsem v obýváku poslouchal Paula Robesona, jak zpívá o tom, co se jednou stane leitmotivem mého psaní a kreslení, totiž o pomíjivosti a marnosti lidských statků:
„… an‘ dem dat plants ‘em is soon forgotten,
but ol‘ man river, he just keeps rollin‘…“
Je to už tak dávno. Čepice i deska někam zmizely, jako nakonec všechny věci…
***
Před časem jsem objevil na Amazonu úplně stejnou baseballovou čepici! Neodolal jsem a objednal jsem si ji. A navíc ještě CD Paula Robesona. Čepice je krásná. Akorát místo "Made in Honduras" je však uvnitř štítek "Made in China". A Paul Robeson? Stejně dokonalý, jako tenkrát.
***
Dnes už také vím, že ve vnějším světě žádný ráj nalézt nelze.
Ten má každý v sobě a někomu je i dáno ho objevit.
Jak krásně to napsal Jan Amos!
Labyrint světa a ráj srdce.
