- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Zavolali nás do parku na Smíchově, kde našli mrtvolu nějaké ženské. Bylo takové hezké, slunečné ráno. Listy stromů byly barevné, poletovaly vzduchem a padaly na to bezvládné tělo, řekl inspektor Šturm a rozhlédl se po svých spolustolovnících.
„Já si na to, myslím, vzpomínám“ řekl pan Matějka, gymnasiální profesor matematiky na penzi. “Dost se o tom psalo. Byla to nějaká posluhovačka a ten vrah ji měl nejdřív to…no znásilnit“.
Přesně tak, řekl Šturm. Taková starší, obyčejná ženská. Posluhovala v jedné vile na kopci a přes park si krátila cestu domů, do jednoho z těch smíchovských činžáků tam dole.
Pachatele jsme chytili rychle. To byla dobrá práce, pánové. Zanechal totiž dost stop a ztratil tam takovou celkem zvláštní, jakoby vojenskou čepici. Možná mu ji ta ženská strhla, nebo mu přitom spadla a nějak se dostala kousek dál do křoví, kdo ví. Četník ji ukázal v hospodě Na rozcestí a tam ji chlapi poznali. Zatkli jsme ho v jednom sklepě v Dejvicích, kde bydlel nebo spíš přespával. Nechával ho tam jeho kamarád, který tam dělal topiče. Nezapíral, hned se přiznal. Byl to nějaký Chleboun. Teprve krátce před tím ho pustili z vězení, kde si odseděl pět let.
Ale kvůli tomu o tom nemluvím. Když jsme vyslýchali svědky, zjistili jsme, že krátce před tím, než se tam objevila ta posluhovačka, šla tudy jiná žena. Já jsem ji pak sám vyslýchal a pánové – krasavice. Ne už úplně nejmladší, tak kolem čtyřicítky, ale fakt šik. Nedávno ovdověla - její manžel zahynul při železničním neštěstí. Pracovala na Smíchově v knihovně a pravidelně se večer přes park vracela domů. Ničeho, resp. nikoho si toho dne nevšimla. Ostatně tma už touhle dobou padá brzy.
A to mě zaujalo. Chleboun nechá projít takovou ženskou a pak do křoví zatáhne, s odpuštěním, starou bábu. Proč? I když na tom nezáleželo, vrtalo mi to hlavou a tak jsem za ním zašel do vazební věznice. Nejdřív se mnou nechtěl moc mluvit, že se přiznal, tak co po něm chci. Když jsem mu ale řekl, o co se jedná, tak rozvázal.
Jo, povídá, to je fakt. Ta tam chodila každý večer a já jsem tam vlastně čekal na ni. Ale nějak jsem vždycky ztratil odvahu. Byla taková hezká – když jsem si ji představil, jak padá do toho vlhkého listí… Ale toho dne jsem byl už pevně rozhodnutý. Jenže zrovna nešla sama, považte! Šel s ní takový vysoký chlapík, v dlouhém plášti a klobouku. Učiněný Max Schmeling. Takže to uznáte…
To jsem uznal. Šel jsem pak za tou paní, abych si to ověřil. Ona se na mě tak udiveně podívala a řekla, že šla sama a zeptala se, kdo že to jako s ní měl jít? Takový vysoký mužský v dlouhém plášti a klobouku, prý něco jako Max Schmeling, ten boxer - víte, povídám já. Ona se vám zarazila a podívala se tak nějak jako skrze mě, víte. Zvláštní pohled: zasněný, smutný, zraněný – co já vím. A už nic neříkala.
Já jsem si hned začal vytvářet domněnky, jak už to my lidé děláme. Že to byl třeba nějaký ženatý chlap a že ho nechce prozradit a tak. Nakonec to bylo jedno. Případ byl uzavřen a nijak to s ním vlastně nesouviselo. Jenže - když jsem odcházel, zachytil jsem jen tak periferním viděním fotografii na zdi…
Další články autora |
Nespavost a problémy se spánkem se v různé míře objevují až u 30 % dětí. Mohou se projevovat častým buzením, problémy s usínáním, brzkým vstáváním...