Kde kráčí sám Bůh

„To bys mně za tu procházku musel zaplatit, bro, abych s tebou šel“ řekne sebejistě a pohlédne mi do očí s drzostí svých patnácti let. „Ujišťuji tě, že budeš královsky přeplacen“, odpovím.

Zastavuji u milované polní cesty. Je krásný den. Nebe je vysoké, modré s bílými obláčky a v ústrety nám vane vlídný vítr. Z nedalekého letiště startují letadla a jiná přistávají.
Napadne mě, že bych za všechny krásy dalekých krajů nevyměnil byť jediný, třeba i deštivý den na této cestě…

                                                                 ***

„Tak co?“ ptám se, když se blížíme zpět k autu.
„Cože?“ odpoví roztržitě, aniž by odtrhl oči od mobilu.