Jak všechno přežít?

Život má jistě mnohem větší cenu než jakési abstraktní pojmy, pod nimiž si navíc každý představuje něco trochu, nebo spíš úplně jiného.

Komentátor: „A vůbec největší cenu má život bez zbytečných stresů. Stresy totiž přinášejí nerovnováhu a tudíž nemoci.
Podívejme se teď na jednu drobnou příhodu z pracovního života. To si jednou pan Amler k sobě pozve pana Samlera...“

Komentátor: „Tak tomuhle se v korporátu říká ,attempt on the life‘. Co na to pan Samler? No jasně!"

„...... No nic, vezměte pár slajdů z nějakých starších prezentací a jdeme. Nechme věcem volný průběh".
Komentátor: „Je vidět, že pan Amler je světa znalý profík."

Komentátor: „Pan Samler jde jako předem poražený, vidíte? Dokonce mu padají „vyplašenky“ a to je tedy moc zlé (kdo byl na vojně, tak ví o čem mluvím). Pan Amler jde naopak klidně, bezstarostně...“
***
Komentátor: „Tak za těmito dveřmi se to děje. To by mě zajímalo, jak to tam vypadá... (přikládá ke dveřím ucho) Kdepak, ty dveře nic nepropustí..."

Komentátor: „ Vidíte? Ředitel takovéhle firmy musí být samozřejmě Němec. To jinak nejde...
Čte se to „Šahín“, ovšem sami Němci to tvrdošíjně vyslovují „Záhin“. Oni jsou totiž, tak trochu.. no však víte co."
***
Asi za půl hodiny
Komentátor: „A hele, už se dveře otevírají a pánové Amler a Samler vycházejí. Á - pan Samler propotil i sako obleku. Vypadá, jakoby se prošel pod sprchou."

„...jeho to stejně vůbec nezajímalo... Ale co je to? Vždyť jste celý mokrý! Pamatujte si: ona to může být úplná kravina, ale jakmile to hodíte do angličtiny a dáte tomu korporátní barvy, nikdo vám nemůže nic vytknout. Tak si to zapište za uši a dokutálíte se v korporátu až do důchodu... Jako já."

***
Komentátor: „Tak to bychom měli... Venku je zrovna tak krásně. Ptáci zpívají a rozkvétají první jarní květy. Lidé se procházejí v parku, venčí děti nebo psy. Někteří běží. Jiní si dali u stánku pivo nebo kávu. Sedí většinou v kabátech, slunce ještě zatím nemá tu sílu. Další zašli na Matějskou pouť. Já tedy ne. Mně se na kolotoči dělá špatně... Tak si radši sednu tady na lavičku. Pod lípou.“