Jak jsem se osvobodil (od voleb)
Poprvé to bylo s veškerou parádou: slunce svítilo, muzika hrála, prapory vlály, všude pobíhali pionýři. Obrázek, jako vystřižený z „Živé abecedy“, podle které jsme se učili v první třídě. Bylo to v roce 1976 na podolské koleji. Byl jsem právě ve druhém ročníku VŠ a to víte, nechtěl jsem si přidělávat problémy, kterých jsem měl bez toho dost, tak jsem se postavil do fronty k volební urně, umístěné v menze.
(lístek ze skicáku)
Ona se totiž účast při volbách tehdy nějak sledovala. Ovšem v upomínku na první volby jsem si odnesl hezký grafický list s panoramatem hlavního města.
***
Podruhé jsem volil na vojně. Sloužil jsem v nelehké době, kdy se zvažovalo, že bychom polským bratřím mohli oplatit jejich bratrskou pomoc z roku 1968. Naštěstí to tak daleko nezašlo a my jsme se jen trochu projeli v tancích po Čechách a poškodili pár už tak dost poničených silnic. Ono to s tématem sice nesouvisí, ale jednu veselou příhodu bych snad přidat mohl.
Náš tankový pluk byl postupně uveden do stavu zvýšené a posléze dokonce plné bojové pohotovosti. Co to obnášelo? Zaražené vycházky, sbalenou plnou polní, spaní v uniformě, neustálou kontrolu stavů mužstva („doložit počty do chlapa“) a hlavně samozřejmě kontrolu a přípravu veškeré techniky, najmě samotných tanků.
Když pak konečně přišel rozkaz k výjezdu, tank velitele praporu se zastavil hned za branou a motor ne a ne škytnout. Příčina? Prázdná nádrž. Navzdory všem těm kontrolám. A když k tomu připočtu naše velitele, kteří se bez výjimky zlinýrovali jako carští důstojníci – o jé. Bylo by jistě zajímavé vidět tuhle armádu v boji. Ale radši jenom v nějaké filmové komedii.
Ale zpět k volbám. Odvolil jsem, jak bylo požadováno. Měl jsem ovšem mimořádné štěstí – moje fotografie jakožto voliče se objevila na titulní straně časopisu Palcát:
***
Pak jsem se už voleb neúčastnil. Maje v oněch dobách trvalé a přechodné bydliště (v kraji východočeském, resp. v Praze), šlo to snadno zaonačit. Trik spočíval v tom, že si člověk vyzvednul v místě trvalého bydliště volební průkazku (nebo jak se to jmenovalo) a v místě přechodného bydliště se na to pak jednoduše vykašlal. Asi to nekontrolovali, neboť jsem žádné popotahování neměl. Je ovšem také možné, že jsem někde v nějakém seznamu měl černý puntík, kdo ví.
***
Potřetí jsem chtěl jít k tzv. prvním svobodným volbám. Říkal jsem si, že by to možná mohlo mít nějaký smysl. Zamýšlel jsem volit stranu, která mi tehdy byla tak nějak nejbližší, totiž křesťanské demokraty. Těsně před volbami pan Ruml z OF vyrukoval s nějakým obviněním pana Bartončíka. Já myslím, že to v tom okamžiku správné zrovna nebylo, ale což.
K volbám jsem sice šel, ale zasáhl osud: volební místnost mi zavřeli přímo před nosem. Řekl bych, že to dělat neměli, neboť pár vteřin do 14 hodin ještě zbývalo. Aspoň podle mých hodinek.
Pan Ruml se pak stal nějakým ministrem, myslím.
A všechno se to obešlo beze mě. A tak jsem si tehdy řekl, že by to tak mohlo a vlastně mělo, zůstat už napořád. A tak se i stalo.
***
Tak si tam přátelé zvolte, koho chcete. Ale hlavně vám přeji, aby se to obešlo bez negativních emocí, jako je zloba, nenávist, či závist. A to i tehdy, pokud se tím...ehm... nejdůležitějším člověkem stane třeba někdo jiný, než byste si zrovna vy přáli.
Miroslav Pavlíček
Dopis americkému velvyslanectví
Co takhle napsat dopis americkému velvyslanectví? Proč ne - jen tam napiš. A tak jsem tam napsal...
Miroslav Pavlíček
Panis angelicus
Možná ty vojáky považujete – jako já – za hrdiny, bránící náš způsob života, naši kulturu. Je však možné, že se přikloníte k mínění, že jde o agresory, rozsévající smrt a utrpení na nevinné lidi tam, kde nemají co dělat.
Miroslav Pavlíček
Život vojenský - život veselý
Ovšem pouze tehdy, není-li zrovna válka. Je-li válka, to pak život nemá žádný smysl, ani cenu. A nejen vojenský a nejen život. Ani láska, ani východ slunce, ani rozkvetlý šeřík, prostě vůbec nic. Kdo to kdy pochopí?
Miroslav Pavlíček
O fotbalových legendách, paní Štěpánkové a pomíjivosti
Kdybych se narodil před sto lety... No, abych řekl pravdu, někdy mám pocit, že se tak opravdu stalo.
Miroslav Pavlíček
Konexe
Pokud chcete být úspěšní v byznysu, musíte budovat konexe. Něco v tom smyslu říká nějaký pan Richard Branson (a je tím tapetován internet). Jako by to dávno nevěděl každý. Ač nepravděpodobné, stalo se tak Léta Páně roku onoho.
Další články autora |
Atentát na Fica. Slovenského premiéra postřelili
Slovenského premiéra Roberta Fica ve středu postřelili. K incidentu došlo v obci Handlová před...
Fico je po operaci při vědomí. Ministr vnitra mluví o občanské válce
Slovenský premiér Robert Fico, který byl terčem atentátu, je po operaci při vědomí. S odkazem na...
Fica čekají nejtěžší hodiny, od smrti ho dělily centimetry, řekl Pellegrini
Zdravotní stav slovenského premiéra Roberta Fica je stabilizovaný, ale nadále vážný, řekl po...
Pozdrav z lůžka. Expert Antoš posílá po srážce s autem palec nahoru
Hokejový expert České televize Milan Antoš, kterého v neděli na cestě z O2 areny srazilo auto, se...
Drahé a rezavé, řeší Ukrajinci zbraně z Česka. Ani nezaplatili, brání se firma
Premium České zbrojařské firmy patří dlouhou dobu mezi klíčové dodavatele pro ukrajinskou armádu i tamní...
Vrtulník íránského prezidenta havaroval v mlze, záchranáři po něm pátrají
Aktualizujeme Na severu Íránu v neděli havaroval vrtulník s íránským prezidentem Ebrahímem Raísím, jehož stav je...
V Maďarsku havaroval na Dunaji motorový člun. Dva lidé zemřeli, pět se pohřešuje
Dva lidé zemřeli při lodní nehodě na řece Dunaj severně od maďarské metropole Budapešti, uvedla v...
Obrat. Neučte už sporné teorie o 72 pohlavích, instruuje britská vláda školy
Britská vláda představila nové pokyny pro sexuální výchovu. Vyzývá v nich školy, aby přestaly učit...
Armáda pošle miliardy „do luftu“. Kbely dostanou novou věž a dopravní letadla
Armádní letectvo získá o téměř devatenáct miliard korun víc pro následující čtyři roky, než bylo...
Prodej podílu 1/2 stavebních pozemků 6312 m2 v obci Dětmarovice, okres Karviná
Dětmarovice, okres Karviná
2 500 000 Kč