Zahradník se řekne maďarsky Kertész. Neumím sice maďarsky jako Jiří Wimmer, ale vím, že „z“ zde – na rozdíl od polštiny – výslovnost ztvrzuje, takže čti „kertés“.
André Kertézs je můj oblíbený fotograf. Narodil se v Budapešti roku 1894 v židovské rodině, která předpokládala, že se bude věnovat obchodu. On však zvolil jinou cestu. Láska k fotografování ho zavedla mezi bohému do Paříže, odkud nakonec emigroval do Ameriky, kde fotografoval pro různé časopisy (např. Vogue a Harper’s Bazaar). Věnoval se samozřejmě také volné tvorbě. Zemřel roku 1985 v New Yorku.
Říkal: „Jen tak obcházím kolem a pozoruji objekt z různých úhlů, až se vše poskládá do kompozice, která potěší mé oko“.
***
Následující obrázky vznikly tak, že ten vlevo je namalován volně podle Kertészovy fotografie, ten vpravo je pak mou vlastní variací na dané téma. Tou jsou i krátké texty pod obrázky.
Poslední okno září do noci. Stín osamělého chodce. Někdo odešel a v srdci zůstalo prázdno…
***
Když už ztrácel všechnu naději a stíny se dloužily, zpozdilý pták štěstí zavířil povětřím.
***
Klidné odpoledne, kdy promlouvá ticho…
***
V domě na náměstí, kde bydlela babička vedly schody do sklepa, který dýchal chladem a vlhkostí. Po nich jsem vcházel do slunečných dní svého dětství.
***
Má pražská anabáze začala pod vztyčeným prstem rozhledny. Skoro nic se nezměnilo…
***
Rainy day, dream away...
https://vimeo.com/170063784
