I ty zdánlivě nejobyčejnější věci, které člověk – zvláště v dnešní době – tak snadno přehlédne, mohou skrývat zajímavé příběhy.
V tom domě vpravo dole, který je částečně zakryt stromem, jsem strávil své útlé dětství. V krásném Podkrkonoší. Bydleli jsme v přízemí.
V létě bývaly dveře domu otevřené. Vyšel jsem bos. Schody byly nejprve chladné, ale jak jsem sestupoval dolů, byly stále víc prohřáté sluníčkem.
Sedl jsem si před dům a pozoroval okolí. Vnímal jsem každý okamžik, má mysl byla prázdná. Tehdy jsem nevěděl, že se tomu říká meditace. Moudří říkají, když se modlíš, mluvíš ty, když medituješ, mluví Bůh. A on mluvil.
***
Mezi dlaždicemi vyrůstaly různé rostliny: sedmikrásky, heřmánek terčovitý a hlavně peťour. Ten jsem měl nejraději. Ne proto, že by byl tak hezký. On je obyčejný. Tak obyčejný, že ho přehlédneš. Ale je za ním hezký příběh. Pan učitel vyprávěl: „To je velmi zajímavá rostlinka, děti. Představte si, že pochází z daleka, až z Jižní Ameriky, z podhůří peruánských And! V minulém století ji k nám lidé přinesli asi s nějakým zbožím. A když pak to zboží překládali, někde na nádraží z vlaku na nákladní auta, tak semínka té rostlinky vylétla a zakořenila. Asi proto roste i dnes tak často právě na železničních náspech. A zalíbilo se jí tu náramně. Najdete ji také podél cest, na rumištích, v příkopech …“
Později jsem se dočetl, že to možná bylo trochu jinak. Že všichni evropští peťourové jsou vlastně bratři, kteří pocházejí z jedné rostlinky z pařížské botanické zahrady! Nějak se jim odtamtud podařilo uniknout. Během napoleonských válek se pak rozšířili po Evropě. A jiní prý upláchli z Royal Botanic Garden v Londýně. Takže bratranci.
***
A co ti chrabří vojáci? Latinsky se peťour jmenuje Galinsoga. A to je ono. Angličané využili slovní hříčky a říkají mu „gallant soldier“ nebo také „soldier of the Queen“. Tak to vidíte, že jsem měl pravdu.
A Němci mu říkají „Franzosenkraut“. A to by zase mluvilo pro tu botanickou zahradu v městě nad Seinou.
***
Každopádně rostlinka umí statečně držet dobyté pozice. Ale musím říct, že i když jsem prošel místa, kde jsem „chrabré vojáky“ vždy potkával, letos tomu tak není. Všude jen česnáček, kuklík městský, hulevníkovec ...
Že by chlapci byli poraženi? To snad přeci ne. Věřím, že se ještě objeví. Neviděli jste je někde?
