Jsme národem hrdinů, nebo snad ....?

Dnes jsem se začetl do článku kde učitelka angličtiny v Moskvě Eva Malá, bedlivě sledovala po celém Rusku obchody, restaurace a dopady Ruského embarga na potraviny z EU, na obyčejné Rusy. Článek ZDE

Asi jsem před lety byl v trochu jiném Rusku .. tedy vlastně já jsem byl ještě v SSSR a to v roce naší revoluce. Kdo ví, zda tahle paní učitelka angličtiny byla už mezi dětmi ve školce, ale o to celkem nejde. To, co jsem tam viděl, byla dost velká bída. Žádné obchody, žádné restaurace, ani stánky s občerstvením, snad jen automaty s minerální vodou a potom jakousi hnědou tekutinou s podivnou chutí. V řeznictví měli za pultem pouze pár slepic, včetně hlav a pařátů. Zkrátka pro mne šok!

Ale abych se vrátil k článku. Je v něm popis toho, jak zapáchá mléko – nicméně nevím, kde se stala chyba, ale v době, kdy jsem byl v Moskvě a ochutnal jsem jejich kefír, mléko nebo zmrzlinu, byl jsem nadšen z úžasné smetanové chuti. Voda, kterou jsme měli v jídelně každý den na stole, byla skvělá a nikdo z nás nechápal, jak mohou udržet kvalitu vody tak dobrou v devíti milionové metropoli.  Autorka popisuje jeden měsíc za druhým, třeba že pouze v 50% sýrů je obsaženo mléko (osobně bych rád oné pečlivé pisatelce chtěl připomenout, že našinec konzumuje uzeniny, ve kterých není maso a testy různých potravin by rozhodně nedopadly lépe nežli ty v Rusku) – no smutné čtení – nic pozitivního v něm není, není tam ale ani ona pověstná druhá strana mince, tedy jak působí embargo na naše zemědělce a podnikatele. Je pěkné, že se autorka zmiňuje o tom, že na to doplácí tamní lidé, ale možná pozapomněla na to, že naši vývozci jsou taky lidé, že naše lidi kupují věci, které Rusko zakázalo dovážet, takže se na našich pultech objevuje čím dál víc výrobků z Polska, o jejichž kvalitě jsme se párkrát přesvědčili. V podstatě jsem článek přečetl s tím, že má onen pravidelný, denní rozměr propagandy, jak to těm Rusákům dáváme sežrat. Co mně ale nemile překvapilo, byla diskuse pod článkem. Zdá se, že jsme vážně hrdinové, kteří až tak moc neřeší, že se jim na pultech prodává kde co, že když si koupíte maso na grilování, není vyloučeno, že bude zavánět, že zlevněná kuřata se musí okamžitě zpracovávat, neboť je den, byť v lednici poškodí. Škoda že se nerozepsala o používání onoho krokodýlího masa z Filipín. Diskutéři jsou takoví, že jim je jedno, že se u nás rovněž zvyšují některé ceny a to docela raketově – u jednoho produktu jsem zaznamenal během týdne posun z 17,90 na 24,90 Kč. Ale jak říkám to je některým našincům jedno – důležité pro ně totiž je, že to báťuška Rus dostal sežrat. A tak jsem si k té skupině, kteří jsou zažranými v pravdě a lásce, ve skupině kteří jsou od mládí odkojeni rodokapsem a vlajku USA si lepí náplastí na hruď, když se jdou koupat, a skupině těch, pro které je každý, s jiným názorem nežli jejich, nepřítel země a vlastně o osobní a okamžitě jej označí za komunistu, milovníka Ruska a Putlera apod. – tak jsem si vytvořil další skupinu lidí – Krátkozkrakých hlupáčků – kteří budou hladoví, ale šťastní, že Rusovi chcípla koza! Oni totiž nevidí co se děje na jejich vlastním dvoře, ale stačí jim ke štěstí, že to v Rusku jde z kopce. Ale je to skutečně pravda? Víte co, počkáme dva tři roky a uvidíme, osobně nejsem přívrženec unáhlených hodnocení!

Jinak se skláním před znalostí a erudovaností autorky, která je učitelkou angličtiny, ony rozbory které uvádí a jiná data získat jen rozhovory s obyčejnými Rusy, to chce mít štěstí, na koho se narazí. Ještě že tam nemají starou Kelišovou…