Dva lidé zemřeli…

Během pár dní zemřeli dva lidé – Milan Paumer a Radomír Šimůnek st. A oba měli na rukou krev…

Část veřejnosti kritizuje bratry Mašíny a Milana Paumera, že při útěku z republiky zabili několik lidí. Ano – zabili je, ale byla jiná možnost? Kritizuje snad někdo ty, kteří utekli třeba z koncentračního tábora či gulagu, že zabili stráže? A co jiného byla naše republika – než koncentrační tábor? Obehnaná ostnatým drátem, hlídaná ostrahou. Ostrahou, která dostávala vyznamenání za to, když někoho na útěku zastřelila!

Jenom pro úvahu – připomeňme si – jak dopadli naši vojáci – hrdinové – kteří bojovali na západní frontě. ,,Odměnou“ jim bylo vězení i smrt. Připomeňme také málokdy uváděnou skutečnost, že vlády komunistů ve světě zavraždily více lidí, než zemřelo ve 2. světové válce. A mohl bych pokračovat. Místo toho, abychom vzdali čest těm, kteří se nehodlali smířit se zločinným komunistickým režimem, oslavujeme ty, kteří pomáhali tento režim udržovat při životě – třeba ,,pouze“ u voleb… Ale těchto lidí je většina, tedy že by platilo pravidlo – většina má pravdu? Bohužel v tomto případě měla většina pouze strach a připomínat odvahu lidí, kteří tento strach neměli, nebo ho překonali tudíž není vhodné…?

Na druhé straně zde máme Radomíra Šimůnka st. . Opěvovaný hrdina, který vyhrál co se dalo. Bohužel i on zabil a to tři lidi. Možná namítnete, že to bylo při autonehodě. A asi si většina z vás myslí, že zabít při autonehodě není tak hrozné – jako zabít zbraní. Mám opačný názor. Auto je v podstatě také zbraň a ví to snad každý. Navíc všichni ví, že jízda nepřiměřenou rychlostí může skončit tragédií. Úplně stejně – jako každý ví, že zmáčknutím kohoutku na zbrani může někoho zabít – zcela stejné je to i se sešlápnutím plynového pedálu. Mašínové se prostříleli na cestu ke svobodě. Šimůnek se projížděl vysokou rychlostí pouze pro vlastní potěšení a zabil tři lidi najednou. Mašínové chtěli žít svobodně a zabili pomahače zločinného režimu. Šimůnek se jen pro svoji zálibu v autech projížděl nepřiměřenou rychlostí a zabil tři zcela nezúčastněné lidi… Dva ze skupiny Mašínů byli chyceni a popraveni. Šimůnek na radu advokáta dal pozůstalým obětí po 50 000Kč. Nikomu jeho vydělané peníze nezávidím, každý se o ně musel nějak zasloužit, či mít aspoň štěstí. Tím méně Šimůnkovi, který byl opravdu vynikající sportovec a peníze si plně zasloužil. Ale dát (vzhledem k jeho finančním poměrům) tuto směšnou částku pozůstalým – bych považoval spíše za urážku než za polehčující okolnost.

Před lety byl u nás v okolí případ, kdy v ranních hodinách zabil řidič v autě na silnici ženu. Byla to jednoznačně jeho vina. Tento člověk však měl opravdovou lítost nad svým činem a dal pozůstalým všechny peníze co měl-byla to částka kolem jeden a půl milionu korun… Šimůnek dal celkem 150 000 Kč...

Tím pádem dostal nízký trest. I když – lze zde hovořit o trestu, když ve věznici ve Všehrdech u Chomutova – mohl téměř denně trénovat a nakonec stejně dostal milost? Naše společnost odsuzuje údajný volný režim ve věznicích, odsuzuje ty, kteří se dopouštějí trestních činů… s výjimkami. Mezi výjimky patří i sportovci. Ovšem jsou to stejní lidé – jako ostatní. Proč by se na ně mělo pohlížet jinak? Tímto se pouze vytváří kult sportovce, který může všechno. A na chování některých z nich je to zřetelně vidět.