Vrcholný nevkus na nádvoří Lichtenštejnského paláce

                     Mezinárodní den Romů je svátkem Romů, Sintů a dalších příbuzných skupin, který se každoročně slaví 8. dubna, jako připomínka na první celosvětový kongres Romů (Světové Romské unie, později International Romani Union) konaný v roce 1971 na území Anglie. Na tomto kongresu se delegáti 14 zemí usnesli na používání společného označení národa „Rom“ (autonymum) a přijali romské symboly, vlajku a hymnu (Gelem, Gelem, mnohými často zaměňovanou za píseň Čhajori romani). 

Tahle událost se proto nepochybně stala významným mezníkem v dějinách Romů. Po staletích nepřesného označování (exonymum) s různým často i hanlivým podtextem (Athinganoi, asinkan, Cikán), se Romové navždy před světem identifikovali, jako národ Romů a Sintů. Oficiálně bylo romské nově vzniklé hnutí „Mezinárodní romská unie“ (International Romani Union) přijato na zasedání Organizace spojených národů v roku 1977 a v roku 1979 bylo toto hnutí přijato 
do sekce nevládních organizací při OSN.

                                8. duben (konání prvního kongresu) je teda celosvětovou oslavou, která symbolizuje sjednocení národa Romů. Tento den bychom si měli připomínat společným průvodem, ukázkou naší kultury a jazyka, naších tradičních řemesel, výstavou o historii Romů, ukázkou atributů romské kultury a vlastně si celkem dobře dokážu představit oslavu tohoto dne jako vyvrcholení festivalu Khamoro. To bychom patřičně ocenili tak významný svátek.  

                           V žádném případě si nedovedu představit, že bychom měli oslavu sjednocení národa slavit pietním aktem a zapalováním svící. Je to podle mě neuctivé, nedůstojné a scestné i vůči obětem holokaustu. Připadá mi, jako bychom tesknili za dobou, kdy jsme ještě čelili pronásledování. Za dobou před naší emancipaci. Přesně takový dojem jsem měl, když jsem uviděl video na webu Romea cz (http://www.romea.cz/cz/zpravodajstvi/domaci/romove-zapalili-svicky-na-pamatku-obeti-romskeho-holokaustu). Abych to přirovnal, je to jako bychom u příležitosti vzniku samostatné České republiky pořádali pietní akty a zapalovali svíčky za padlé v koncentračních táborech (ne jen Romové). Záměrně nepíšu za padlé Čechy, protože to by mělo opodstatnění. Romové byli obětmi holokaustu, perzekuce, genocidy, ale neumírali při obraně romského státu a 8. duben je svátek sjednocení. Pokud si chceme doopravdy uctít oběti holokaustu, pak na místě pro tento účel vyhrazené v Letech a v Hodonínku a na kongresech tematicky zaměřených na záležitosti holocaustu.

                Tímto zároveň vyzývám všechny účastníky „Zapalování svíček“ k účasti na „Pietní akt obětem romského holokaustu“ do Let u Písku, který se každoročně koná dne 13. května. Tam doopravdy můžeme projevit soucit.

          Aktu zapalování svíček na nádvoří Lichtenštejnského paláce se zúčastnil také popřední Rom, aktivista a zakladatel Muzea romské kultury v Brně, kterému kvůli úsporám hrozí sloučení s Moravským zemským muzeem, pán Ing. Karel Holomek. Ve svém projevu pronesl větu:

                      „Zapalme ty svíce za tu skupinu těch českých a moravských Romů, která vlastně by mohla být příkladem pro celou romskou populaci, vlastně českou, slovenskou, ale do jisté míry i evropskou…“

                        Přiznám se, že nechápu, co vedlo pána inženýra k takovému výroku. Ve vší úctě, vážím si pana Holomka už jen kvůli jeho věku a zkušenostem, ale také kvůli romipen, který mi káže mít úctu k autoritě a staršímu. Nemohu však přehlédnout tento jeho „poklesek“ snad z pocitu křivdy ze zmařené celoživotní práce a úsilí, nebo z pocitu nadřazenosti nad ostatními Romy.

                        Pane inženýre, myslíte si, že jste jediným vzdělaným Romem v Evropě a jako takový máte výsostné právo zevšeobecňovat, či odsuzovat jiné nemoravské Romy? Já sem přesvědčen, že i řada slovenských, českých a vlastně evropských Romů by mohla být příkladná pro ty moravské původní.

                     "Já a sestra jsme za války měli jít do transportu. Ve slovácké dědině, kde jsme žili, nás nikdy nikdo nebonzl. Četník vždycky upozornil maminku, že mají přijít nacisti, takže s námi odjela. Sláva tolerantnosti české společnosti,"

                         Pane inženýre, já osobně jsem rád, že se vaše rodina vyhnula válečnému pronásledování, a že jste netrpěli pod rukami českých dozorců v kárných zařízeních, jako většina původních českých a moravských Romů. Pane Holomku, kolik takových romských rodin ale bylo? Jsem rád, že jste si vzpomněl na tolerantnost zákona č. 117/27 nebo nařízení č. 72 ze dne
2. března 1939. Hlavně, že jste určil viníka Slováka, stejně, jako jiní v břeclavské kauze.  

                           Ve vší úctě pane inženýre. Velebte a snad vám bude dáno!

                                                                                                                                    Miroslav Kováč