Romové, kdysi kočovný národ, putovali krajinou, ve které se potkávali s různorodou kulturou jiných národů. V některých zemích byli pro svojí manuální zručnost, temperament, hudební cítění, akrobacii, umělectví a v neposlední řadě ovládání magie nebo znalostmi v namíchávání bylinných lektvarů vítáni, ale v jiných (a to převážně) pronásledováni. Romové patřící k Indoevropanům jsou součástí evropských dějin a kultury, aniž by se výrazněji zapájeli do vojnových tažení a dobývali území nebo si podmaňovali národy či vytyčovali hranice.
Co Romům umožňovalo přes všechny útrapy procházet dějinami až do dnešní doby? V čem spočívala síla tohoto bezprizorního národa? Bylo to pouze nenárokování si na žádné území? Mám za to, že ne! Síla romského národa vycházela z poznání a akceptování své identity, z uznání různorodosti a rozmanitosti, z vyšší míry empatie, solidarity, soudržnosti, respektu, úcty, jasně stanovenými a všemi Romy akceptovanými pravidly, rovnosti, kultury, tradic, slovem z lásky k bližnímu a z Romipen. Pokud někdo v sobě zapřel Romipen, tak nebyl považován za Roma a byl vykázán z našeho středu. Naopak, pokud v sobě měl Romipen ne-Rom, tak za Roma považován byl. Je tomu tak i dnes. Romové jsou dodnes zpočátku nedůvěřivý, ale následně přátelští a empatičtí.
Přelom nastal v minulém století, když byli Romové nuceni se usadit. Poválečnými pokusy o asimilaci a jejich rozptýlením se postupně vytratily hodnoty, které národ Romů stmeloval a které jim umožňovali přežívat i v nehostinném prostředí. Rozptýlení Romové si rychle zvykli na pozitiva, ale především negativa, které do naší kultury vnesla majoritní společnost, zřejmě proto, aby se jí zalíbili, nebo se cítili být jedněmi z nich, přestože je majorita nikdy mezi sebe doopravdy nepřijala. Prakticky jediným vstřícným krokem bylo přiznání statusu národnostní menšiny a postavení památníku v Letech u Písku, avšak ve stínu blízkého vepřína, asi aby se příliš neradovali z přízně a nezapomněli, za co jsou považováni! Většina lidí z majority svůj postoj dává dostatečně najevo svým diskriminačním chováním a anticikánským postojem, už jen neakceptováním autonyma „Rom“.
Nechci tím říct, že přizpůsobení se majoritě je něco špatného! Naopak! Vzájemně si můžeme být příkladní a obohacovat se.
Tak, jako každý národ i Romové musí zákonitě projít transformací a čelit dějinným změnám. Romové jsou součástí staleté evropské historie národů, fakticky však žijí na území dnešní ČR (na rozdíl od majority) usazeně pouze 54 let (zákaz kočování v roce 1959). I usazeně však většina Romů žila v segregovaných osadách, někde dokonce bez pitné vody, elektřiny, toalety a s majoritou přicházeli do styku minimálně (většinou na pracovišti). V současnosti až třetina Romů žije ve vyloučených lokalitách, ale dnešní vyloučení má z větší částí sociální původ.
Dnes, když už nám demokratické zřízení tolik nebrání integrovat se (teda plnohodnotně žít), je důležité, abychom se přizpůsobili nastaveným tržním podmínkám a plnohodnotně se začlenili do společnosti, které součástí jednoduše jsme, přestože se to někomu nelíbí a klade nám překážky. Jsme občané tohoto státu a tak máme taky vedle povinnosti svá práva! To neznamená zříct se Romství! Zříct se své identity, jazyka, zvyků, tradic (samozřejmě tyto se inovují stejně jako u jiných národů). Znamená to dodržování občanských povinností. Jednak vůči státu, a neodmyslitelně pak vůči Romům a sami sobě.
Nemusíme proto měnit to dobré z naší kultury a tradičních hodnot! To neznamená, že se máme stát „gádžem“! Neznamená to ani, abychom se separovali! Naopak! Máme se chovat zodpovědně tak, abychom byli hrdí na to, že jsme Romové. Abychom si získali respekt většiny pro své skutky, píli, tradiční hodnoty. Abychom byli rovnocennými občany této země a zároveň zkvalitňovali a zachovávali Romipen, který bezpochyby obohacuje lidstvo dodnes.
Znamená to usilovat o rozvoj a udržení romského jazyka, kultury, tradic, tak abychom nikoho neobtěžovali, a aby nám to dobré sloužilo ku prospěchu. Abychom je mohli předávat příštím generacím. Aby i oni mohli být hrdí na své prarodiče tak, jako jsme dnes hrdí my na ty naše. Protože naši praotcové byli hrdí, silní, pracovití, veselí, rozumní a přivedli nás sem, přesto všechno co se na nich dělo! My tomuto nejsme vystaveni a tak jsme zřejmě příliš zpohodlněli a zapomněli!
K tomu, abychom si získali respekt, je nutné mezi námi odbourat to, čím nás majorita rozdělila a obnovit to, co nás spojovalo. Majorita nám dnes obecně připisuje negativa celé společnosti, (kriminalita, prostituce, špína) a aby umocnila svoje postavení majority, tak je zaobalila do většího poměrného měřítka, přitom se ohání smyšlenými statistickými daty. My jí zase připisujeme apartheidní segregační politiku, která na nás doléhá v každé oblasti života, a tak to nesmyslně jde pořád dokola.
Zkuste se však zamyslet do kdy! A kam směřujeme! Podle mě do doby, v níž jim dovolíme živit společnost lžemi a předsudky. Dokud si nevybudujeme respekt jako jeden národ, jeden celek a nezačneme cíleně prosazovat a hájit své oprávněné nároky. Protože, tak jako je silná rodina či velkorodina svojí soudržností, tak můžeme být soudržností opět silným národem, který svým potencionálem může vznášet svoje požadavky a odbourávat zažité stereotypy a předsudky. Jen tak můžeme ovlivňovat směřování naší komunity. Jen tak si můžeme vzájemně pomáhat a vymanit se z bídy. Musíme si všichni vejít do svědomí. Protože to, co dnes vidím uvnitř nás je národní bída!
Rozvrácené společenské hodnoty vytvářejí neúplné rodiny, které vychovávají problémové děti bez úcty a respektu,
ženy dbajíce spíše o svůj vzhled než o chod domácnosti,
muže, kterým ke štěstí stačí karty, alkohol, ženy, jídlo,
lichváře, vhánějící do bídy svého bratra,
drogové dealery, ničící naše potomky,
rodiče obírající své děti o jídlo v hernách,
Slovo Rom označuje příslušníka národa, muže, manžela, ale především rozumného zkušeného muže. Rom, který se chová podle nepsaných zákonů romství je dobrým pečlivým manželem, je odpovědným otcem, bratrem, sousedem, přítelem. Romský nepsaný zákon (Romipen) nás učil, abychom milovali svou rodinu, protože děti jsou naším bohatstvím, abychom ctili svou ženu, protože ona udržuje teplo našeho domova, abychom si vážili starší, neboť z nich jsme vzešli a jsou naší moudrostí.
Všichni jsme bratři a sestry, proto musíme držet spolu!
To jsou věci, které by měly být samozřejmostí! Když se opět naučíme respektu, soudržnosti a úctě, můžeme změnit naše směřování. Když se budeme vzájemně podporovat, změníme naše osudy a pohled na nás. Získáme tak zpátky hrdost a uznání! Přestaňme se zapírat a vejděme do světla. Stejně se schováte jen do času. Nečekejme, co za nás udělá někdo jiný! Chopme se opratí. My sami zatočme kolesem osudu!
Romale, šiťitnibestar tumen nadičhol, aven avri pro kham! Roma aven jekhetane!
Miroslav Kováč
o.s.Forum CZ
