Řešení otázky "nepřizpůsobivých".

Sociální napětí vyhnalo na severu Čech stovky občanů do ulic, jejichž důvodem k nespokojenosti se podle slov organizátorů stala narůstající kriminalita v podobě údajně enormního nárůstu krádeží a násilností páchaných výlučně Romy. Desinformační kampaní, lžemi a výzvami po "spravedlivé odplatě" se dav lidí nechal strhnout vášněmi, aby se sám dopouštěl násilí a pokusil se lynčovat svoje spoluobčany, čemuž jen na poslední chvíli a s vypětím všech sil zabránili těžkooděnci z řad PČR.

Lynčování svých spoluobčanů přitom není nic neobvyklého. Dějinami ČR se táto forma "zákona" využívá běžně. Když pominu Romy a dvacátá až třicátá léta minulého století, pořád jsou tady Benešovi dekrety a s nimi spojený násilný odsun Sudetských němců za hranice ČR.

Odezva politiků na sebe nenechala dlouho čekat. Označený "viník" (neboli objekt zájmu) Romové, kteří jsou dlouhodobě zdrojem příjmu všech médií, zaměstnali vládu natolik, že dokonce "upustila" od schvalování reformních zákonů a svojí pozornost zaměřili na řešení dlouhotrvajícího sociálního a etnického problému. Navzdory faktu, že jsme všichni občané ČR, se dodnes neumíme vyrovnat s tím, že jsme různorodý. Svojí naivitu a hloupost omlouváme tzv. zkušenostmi, které šíříme paušalizujícím způsobem, abychom měli důvodného nepřítele své neschopnosti rozeznávat pravé příčiny stavu, ve kterém se nachází naše země.

Politici znajíc naší naivitu, pak jen zneužili naši demenci, aby jako spasitelé okamžitě vyrukovali s pojmenováním problému a utišili nás jako plačící batolata, kterým stačí dudlík namočený do cukru. Problém nazvali "Štědrý sociální systém".

Osobně si nedovedu představit, co se za tímto pojmem skrývá, no pokud politici mají na mysli těch 2020 Kč, pak mě to uráží. Uráží mě fakt, že v době růstu krajiny, ve které téměř všichni pracovali, si někdo utvořil podnikatelský záměr, jak převést státní majetek do soukromního vlastnictví, ne li do vlastních kapes. Důsledkem privatizace se v okamžiku octlo tisíce lidí bez práce. Práce se najednou stala nedostupná, a pro některé spoluobčany dokonce jako hledáním svatého grálu. Dnes na jedno pracovní místo čeká v celorepublikovém průměru 12 uchazečů a neustále jich přibývá. Dlouhodobě nezaměstnaní občané pak podlehnou tlakům (třeba zadluženosti) a nechají se vytlačit z lukrativních čtvrtí do oblastí s jejich nejvyšší koncentrací, kde je samozřejmě nouze o práci daleko větší, ale bydlení dostupnější.

Frustrace a neúspěchy se následně u lidí tohoto typu promítají do běžného života. Někteří se ze svými neúspěchy umí vyrovnat, ale ti slabší, kterých je daleko víc, rezignují. Průvodním negativním faktorem se pak stává nárůst sociálně patologických jevů, zejména nezaměstnanost, drogové závislosti, gamblerství, zvýšená drobná kriminalita, násilnosti. Demotivace se výrazně podílí i na vzdělanosti občanů. Pokud je někdo dlouhodobě neúspěšný při hledání zaměstnání či uplatnění, nebo je jich v okolí daleko víc neúspěšných, přestože dosáhli nejvyššího vzdělání, pak nabude dojmu, že čas věnovaný studiu je zbytečný, tudíž nevede k němu ani svoje děti. Chudoba, která je rovněž doprovodním jevem, se výrazně podílí na zhoršeném zdravotním stavu obyvatelstva.

Do takto závažného a zanedbaného stavu v některých částech země, vstupuje vláda svými "balíčky opatření", proti údajně až příliš štědře nastavené sociální politice. Já naprosto souhlasím, pokud pán premiér Nečas tímto myslel třeba poslanecké náhrady, odměny za sezení v dozorčích radách, komisích apod., nebo beztrestnost až několika miliardových případů korupce či selhání úředníků ve vládě a státní správě, na které doplácíme my všichni. Ano, takto štědře nastavena legislativa jim to umožňuje. Nesouhlasím však, pokud myslí na stravenky, nebo podporu závodního stravování, či daňové úlevy pro znevýhodněné skupiny občanů na pracovním trhu, pro sociální reformy znevýhodňující občany této země.

Rovněž nemohu souhlasit se zavedením "centrálního registru přestupků", který jen vyčlení občany z pracovního procesu. Ano, je dobré vědět, kdo se k vám stěhuje, ovšem starostové ani sousedé stejně nebudou mít možnost to nějak ovlivnit, pokud se někdo na úřad dostaví s kupní nebo nájemní smlouvou. Taky si nedovedu představit, jak budou moci úřady vykázat z obce někoho, kdo v ní má trvalý pobyt, nebo jen regulovat počet osob v bytě u více početné rodiny, bez adekvátního sociálního bydlení a zákona o něm, který vláda odmítá schválit. Pokud je tedy pachatel místní, pak obec nemá v tomto ohledu žádné kompetence. Naopak, pokud by takový registr sloužil výlučně a jen pro účely PČR k odhalování recidivy přestupců a jejich následnému alternativnímu potrestání, pak by smysl a účel měl.

Dále nechápu, jakým způsobem se zmírní napětí třeba na Šluknovsku, když budou z evidence ÚP vyřazeni lidé, kteří odmítnou veřejnou službu v rozsahu až 20 hodin týdně jen proto, že jsou v evidenci úřadu práce déle než dva měsíce. Bez ohledu na fakt, že touto byrokracií se zatíží města, které budou muset najít uplatnění pro téměř 500 000 nezaměstnaných lidí, jsem zděšen když si pomyslím, že třeba pracuji 10 let a najednou se octnu ne vlastní vinou na ÚP. V oblastech s vysokou mírou nezaměstnanosti dnes lidé hledají práci dlouhodobě a nějak se jim ji nedaří najít. V situaci, kdy budou města mít pracovní sílu zcela zdarma, ji pravděpodobně nenajdou vůbec a naopak, počet nezaměstnaných se zvýší. Nezanedbatelná je skutečnost, že při výkonu veřejné služby v takovém rozsahu (4 hodiny denně) ji ani nebudou mít čas hledat. Pozitivum vidím pouze v tom, že se budu pracovně setkávat 20 hodin týdně s nezaměstnanými vysokoškoláky nebo středoškoláky a tímto způsobem upevňovat soužití, což je cesta k integraci Romů. Negativum pak, že vyčleněný občané budou páchat násilnou kriminalitu ve větší míře.

Vázanost dávek na školní docházku je dobrý krok, ovšem tento neřeší problém komplexně. Kdybych chtěl tímto krokem motivovat rodiče, pak jedině odstupňovanou formou dávek, která by byla závislá od průměru žáka.

Dalo by se hodně psát o příčinách a způsobů řešení vzniklé situace. Podle pána Nečase neexistuje zázračné řešení.  Souhlasím s ním, protože kdybychom uměli dělat zázraky, pak by ve vládě nemohli sedět lidé iracionálního myšlení. Kdybychom je uměli dělat, nesnažili bychom se problémy prohlubovat, tak jak se nám to dnes snaží populisticky vnucovat politici včetně "balíčku opatření"navrhnutý předsedou vlády pánem Nečasem, ale naopak snažili bychom se vytvořit důstojné podmínky pro všechny občany bez rozdílu. Základním řešením sociálních problému je přece práce a její dostupnost.

Jelikož, ale my zázraky dělat neumíme, měli bychom v první řadě zrušit nebo minimálně personálně obměnit agenturu pro sociální začleňování, která bezvýsledně za peníze daňových poplatníku EU působí i na Šluknovsku od roku 2008 a dokonce bez účasti „zúčastněných“. Následně by se občané a především Romové měli samotní podílet na procese integrace do většinové společnosti. Dnes je zastoupení Romů v těchto procesech marginální a přitom jsou to oni, kdo se má integrovat. Pokud se budou tvořit bezduché programy a analýzy jen kvůli tučnému kontu a vyúčtování dotačních peněz z EU, bude se naopak nadále prohlubovat napětí ve společnosti, kterému chceme předejít a problémy se tak jen odsunou na vedlejší kolej, ze které časem nemusí už být úniku. Abych se ale postavil na úroveň našich populistických politiků, dovolím si tvrdit, že z doposud použitého obnosu peněz vyčleněných k integraci Romů, mohli dnes všichni Romové pracovat za nadstandardní příjmy a bydlet v luxusních čtvrtích někde u Prahy.

Miroslav Kováč o.s.Forum cz