Česko- vymaňme se z totalitních praktik

"Česká republika je svrchovaný, jednotný a demokratický právní stát založený na úctě k právům a svobodám člověka a občana." "Česká republika dodržuje závazky, které pro ni vyplývají z mezinárodního práva." "Politický systém je založen na svobodném a dobrovolném vzniku a volné soutěži politických stran respektujících základní demokratické principy a odmítajících násilí jako prostředek k prosazování svých zájmů." "Politická rozhodnutí vycházejí z vůle většiny vyjádřené svobodným hlasováním. Rozhodování většiny dbá ochrany menšin."

Namátkově jsem vybral některé pasáže z Ústavy ČR. Česko se totiž řadí ke společnostem, ve kterých se uplatňuje nepřímá demokracie. Tato forma demokracie je založena na vůli občanské většiny, z jejíhož středu vzcházejí ve svobodných volbách zástupci, kteří většinovým poměrem vládnou celé společnosti. Aby tato forma demokracie vůbec mohla fungovat, musí být nutně dodržena právní rovnováha. Z tohoto principu tak kupříkladu vláda svým mandátem nezískává absolutní moc. Moc vlády je omezena Ústavou, která musí být zárukou lidských a občanských práv ve smyslu rovnosti.

"Lidé jsou svobodní a rovní v důstojnosti i v právech."

               Aby byla zachována rovnováha rovnosti, je součástí Ústavy také "Listina základních práv a svobod". Dodržováním ústavních zákonů vzniká "Ústavní demokracie". Tato demokracie zaručuje všem lidem bez rozdílu pohlaví, rasy, barvy pleti, jazyka, víry a náboženství, politického či jiného smýšlení, národního nebo sociálního původu, příslušnosti k národnostní nebo etnické menšině, majetku, rodu nebo jiného postavení stejná práva a směrem k státu samozřejmě i povinnosti.    

                Jak se však mají chovat občané, kteří dali politikům důvěru a ti ji hrubě zneužívají? Můžeme ještě dnes mluvit o „Demokratickém státě“ nebo dokonce o „Ústavní demokracii“? Vždyť dnes řídí stát lidé, kteří v parlamentních volbách získali poslanecký mandát za stranu, ze které odešli, avšak stranické mandáty si beze studu ponechali. S nimi pak nejenže uzavřeli (bez programu) novou vládní koaliční dohodu, ale také mezičasem založili politickou stranu. „Lidem“ se nikdy neucházela o občanskou podporu, přesto dnes vládne a její lídr se dokonce uchází o post ministra obrany. Jiná partaj pak bezostyšně předala poslanecký mandát členovi strany, ačkoliv věděla, že tento byl odsouzen za korupci. S jeho pomocí pak dosáhla potřebný počet hlasů v parlamentě k protlačení zákona o církevních restitucích, důsledkem kterého budeme 30 let platit církvím za možná v minulosti občanům ukradený majetek, který po léta spravoval a financoval z rozpočtu stát. Následně jej vydala k soudnímu stíhání (pravděpodobně bude osvobozen). Nevím, zdali je to vůle většiny občanů, nicméně vláda o tak důležitém zákoně raději nenechala rozhodnout občany v referendu. Zdá se mi to stejné zneužití moci, jako v případě rozdělení Československa.

                Nevím, jak přesně nazvat tristní jednání dnešních vládních činitelů. S pocitem absolutní moci vláda ignoruje vůli voličů, mezinárodní úmluvy o lidských právech a dokonce ústavní zákony. Minimálně z morálního hlediska by takovéto jednání bylo v jiných demokratických zemích nepřípustné! Co na tom? Vždyť politici taky musí platit leasingy nebo hypotéky. A co kdyby je v příštích volbách občané znovu nezvolili? Majetek státu je dávno přerozdělen osobám blízkým vládním činitelům a ten zbytek se už nějak do konce volebního období musí dorozdělit mezi nově příchozí. Co kdyby po nich přišli jiní? Nesmí zůstat kámen na kameni!

                V Česku jsou ohroženy různé skupiny občanů. Od důchodců, přes rodiny po děti. Nejvyšší příčky tohoto řebříčku patří Romům. V Česku nejsou dodržována lidská práva občanů, i když formální deklarace zní opačně. Zřejmě proto byla Česká republika 20. května 2011 v tajném hlasování přijata Valným shromážděním OSN za člena Rady OSN pro lidská práva.

Své zvolení považuje za ocenění mezinárodního společenství svých aktivit v oblasti lidských práv a za závazek pokračovat v této politice i nadále. Ale do jaké míry pokračovat? Uplatňováním navenek? Vždyť vláda zrušila Ministerstvo pro lidská práva! Nahradila jej bezzubým zmocněncem. Dnes se vládě i tento úřad zdá nadbytečný! Zmocněnkyně přitom má v gesci následující agendy:

Neziskové organizace

Zdravotně postižení

Lidská práva

Romská menšina

Národnostní menšiny

Sociální začleňování

              Úpravy na úřadě zmocněnce se chystají v době, kdy třeba Romové pořád čelí znevýhodňování ve vzdělávání. Někteří učitelé a rodiče dokonce zacházejí tak daleko, že doslova žádají a nutí vládu, aby toto znevýhodňování a porušování Ústavy podporovala. Ministerstvu školství byla doručena petice ze 76 tisíci podpisy za zachování zvláštních škol, do kterých jsou romské děti v drtivé většině umísťováni, ačkoliv jejích absolventi většinou končí na Úřadě práce a stávají se žadatelé o dávky v hmotné nouzi. To je však jeden z důvodů vzrůstající averze vůči Romům a taky příčina eskalace násilí třeba ve Šluknovském výběžku.  

                  Zmocněnkyně mimo jiné předsedá Radě vlády pro lidská práva, která je poradním orgánem vlády České republiky pro otázky ochrany lidských práv a základních svobod. Rada vlády pro lidská práva sleduje vnitrostátní plnění mezinárodních závazků České republiky v oblasti ochrany lidských práv a základních svobod, zejména závazků plynoucích z:

Mezinárodního paktu o občanských a politických právech,

Mezinárodního paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech,

Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod,

Mezinárodní úmluvy o odstranění všech forem rasové diskriminace,

Úmluvy o právech dítěte,

Úmluvy proti mučení a jinému krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání,

Evropské úmluvy o zabránění mučení a nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání.

           V této souvislosti mi nedá zmínit třeba Kampaň "Tady se nedotýkej"

Cílem kampaně je jednak upozornit na problém sexuálního násilí na dětech a jednak představit veřejnosti materiály Rady Evropy pro děti směřující k pochopení problému a jeho prevenci.

              Zeštíhlení úřadu "Zmocněnce vlády pro lidská práva" znehybní už tak bezzubý dohled nad lidskými právy v ČR. Píšu bezzubý záměrně, protože i v dnešní době, (přestože naše a další organizace před tímto zákonem varovali) byl vládou schválen protiústavní zákon, který legalizoval nucené práce v podobě "Veřejné služby". Podobné zákony schvalovali vlády v roce 1927 nebo v září 1948 kdy byl schválen Zákon o táborech nucené práce.

Zákon 247/48 Sb

"Aby osoby uvedené v § 2 mohly býti vychovány k práci jako občanské povinnosti a aby mohlo býti využito jejich pracovních schopností k prospěchu celku ( § 32 ústavy), zřizují se tábory nucené práce (v dalším jen "tábory"). Pracovních sil zařazených do táborů (§ 2) bude použito pro výkon prací podnikaných státem, národními podniky a svazky lidové správy ke splnění jednotného hospodářského plánu."

Pane Nečasi,

              uvědomte si prosím, že otázka lidských práv se netýká pouze Romů. Nedodržováním lidských práv poškozujete Českou republiku. Zároveň uznávám, že máte pravdu. Nepotřebujeme zmocněnce pro lidská práva. Česká společnost potřebuje ministerstvo pro lidská práva se silnými kompetencemi a samostatní působností. Pokud toto ministerstvo (pro mě z pochopitelných důvodů) odmítáte zřídit, pak zachovejte post sic bezzubého zmocněnce v podobě jako je dnes, do doby než vás nahradí člověk, kterému osud obyčejného občana nebude lhostejný.

Miroslav Kováč

o.s.Forum CZ