Ze života Jana Marka - pohled člověka se zdravotním postižením na situaci nejen v dopravě

Každý běžný den cestuje veřejnou dopravou mnoho lidí, včetně těch se zdravotním postižením. Každý z nich vnímá při cestování různé problémy, které nám nemusí být zcela zřejmé. O nich jsem v polovině února hovořil s Janem Markem.

Úvodem:

V době února panoval ještě v Evropě klid, chtěl jsem si postupně dokončit některé resty a tak jsem konečně oslovil Jana Marka, abychom se setkali osobně a popovídali si o jeho pohledu na situaci nejen v dopravě. Text rozhovoru jsem již po druhé schůzce neměnil, takže některé věci zmíněné v rozhovoru se nyní v současné situaci mohou jevit poněkud neaktuální. Přesto bych byl rád, aby Vám, čtenářům mého blogu, text udělal radost a byl Vám zdrojem poučení :-)

Jan Marek v kostce:

28 let, studoval Obchodní akademii v Brně, v Praze studoval mezinárodní vztahy na vysoké škole, ale nedokončil ji kvůli zdravotním potížím. Od narození má hendikep v podobě dětské mozkové obrny, díky které je trvale na vozíčku, avšak díky osobní asistenci dokáže žít téměř běžný život jako každý z nás.

Poprvé jsme byli v kontaktu kvůli Flixbusu. Tehdy jsi navrhoval setkání, že bys mne rád seznámil s informacemi o cestování s dalšími dopravci a s tím spojenými překážkami. K tomu jsi mi chtěl sdělit i své návrhy na zlepšení. To bylo na podzim 2017 – změnilo se podle tebe něco k lepšímu, nebo naopak k horšímu?

Co se týká kvality přepravy vozíčkářů, nevidím zásadní posun k lepšímu. Ačkoliv jsem necestoval zatím dopravcem RegioJet na lince z Brna do Bohumína, z doslechu od ostatních nemám pocit, že by se na této lince, kterou RegioJet převzal po Českých dráhách, zásadně zlepšily podmínky pro cestování vozíčkářů. Tento názor potvrzuje i moje osobní zkušenost z cestování žlutými vlaky mezi Brnem a Prahou.

Jednou jsem potřeboval využít služeb RegioJetu z Brna do Prahy, objednal jsem si cestu dopředu s vozíkem, avšak při vlastním cestování nastala komplikace v podobě nezajištění plošiny. RegioJet si totiž plošiny od Českých drah doposud jen pronajímá a v tomto případě plošina v cílové stanici nebyla zajištěna.

Jak se tato situace nakonec vyřešila, když nebyla plošina k dispozici?

Naštěstí mne ochotní cestující pomohli vystoupit z vlaku ručně bez plošiny a bez nehody. České dráhy se mi následně jen vysmály, že podnikání RegioJetu necílí na skupinu zdravotně a tělesně postižených a tento dopravce nemá zcela dobře vyřešenou logistiku zapůjčení plošiny pro pohodlný nástup vozíčkářů. Byl jsem dotázán i na to, proč jsem se rozhodl cestovat právě s RegioJetem a přitom je prakticky nezajímalo, že jsem potřeboval být v Praze v určitý čas na schůzce.

Překvapily tě někdy naopak České dráhy?

Pro mne bylo náročné cestování loni v létě z Brna do Prahy, kdy kvůli velké vlakové výluce přímo z hlavního nádraží jezdil do Prahy jen rychlíkový spoj Českých drah a očekával jsem, že na mnou vybraném spoji bude nasazen tehdy garantovaná jednotka InterPanter, což se však nestalo a nakonec jsem se musel na základě doporučení pracovníků Českých drah přemístit na dolní nádraží pomocí náhradní autobusové dopravy, která tehdy nejela včas. Dostal jsem kompenzaci v podobě voucherů na další jízdenku a potvrzení, že budu přepraven včas z dolního nádraží. Jenomže vlak měl z ciziny do Prahy zpoždění, takže jsem musel cestu odložit na další den.

Mezi některými městy však není dnes časově výhodné použití vlaku, například mezi Brnem a Znojmem / Zlínem. Jak hodnotíš osobně cestování meziměstskými autobusy? Máš nějakou konkrétní zkušenost?

Vyzkoušel jsem autobusy dopravců RegioJet a Flixbus. U druhého jmenovaného dopravce byla v době počátku jeho působení v České republice nedostatečná jazyková vybavenost operátorů infolinky. To způsobilo to, že operátor nepochopil, co požaduji a poprosil mne, abych zavolal za chvíli s nadějí, že mne obslouží jiný operátor, který bude plně ovládat češtinu. Avšak i podruhé jsem se dovolal operátorovi se stejnou jazykovou úrovní. Operátor mi následně potvrdil rezervaci spoje, avšak můj požadavek asi nepochopil zcela správně a tedy ji předal dále špatně, takže při příchodu k autobusu jsem zjistil, že řidič o mne neví. Možná tehdy řidič autobusu ani neměl řádně nastudované přepravní podmínky, takže nevěděl, že mne musí přepravit, pokud mám cestu objednanou.

Se žlutými autobusy nemám naopak problém v komunikaci, jediné, co mi vadí, je přístupnost autobusů, v tomto srovnání je Flixbus pro mne vítězem za předpokladu, že jede patrový autobus, který je nízkopodlažní. Zpočátku však operátoři na telefonní lince Flixbusu nevěděli, jestli na mém požadovaném spoji pojede právě bezbariérový autobus. Tato situace už se dnes víceméně stabilizovala.

Sedíme spolu v kavárně nedaleko centra Brna, jak hodnotíš úroveň cestování městskou hromadnou dopravou v Brně?

Ve srovnání s Prahou hodnotím pozitivně na brněnské MHD to, že i na negarantovaných nízkopodlažních spojích občas jezdí bezbariérové vozidlo. To se v Praze tak často nestává. Společnou vlastností cestování tramvajemi v obou městech je výstup a nástup na konečných stanicích. Pokud tramvaj stojí v oblouku či na vnitřní koleji, pak nemůžu nastoupit / vystoupit. To platí jak v Brně, tak i v Praze. Vcelku mám obavy nyní z rekonstrukcí tramvají typu KT8D5N v Brně, které v rámci oprav „přijdou“ o elektrickou výsuvnou plošinu (nahradí se mechanickou). S tím i souvisí i má kritika k pořízení tramvají typu Škoda 15T v Praze, které mají jen mechanickou plošinu pro nástup vozíčkářů. Údajně se k tomuto kroku vedení města rozhodla z důvodu finanční úspory nákladů na pořízení nových tramvají (technická poznámka: to však neznamená, že ostatní nové tramvaje společnosti Škoda mají a priori elektrickou plošinu - vždy záleží na požadavcích města, specifikaci, úpravě nástupních míst atp.).

Jakou máš zkušenost s řidiči autobusů MHD v Brně s plošinami?

Kdybych měl psát stížnosti na chování a jednání řidičů v Brně, tak bych asi psal každý den stížnosti. Zrovna v těchto dnech jsem se setkal s poměrně arogantním a sprostým řidičem bez zájmu o to, kam až jedu. Někdy se však naopak setkávám s pohodovými řidiči. Oproti tomu v Praze jsem se potkal většinou s pohodovými řidiči.

Cestoval jsi někdy letadlem?

Ano, celkově čtyřikrát jsem letěl s mechanickým vozíčkem. Všechny mé lety zatím proběhly bez komplikací.

Jakou máš zkušenost se situací, kdy v budově nefunguje výtah či plošina a jsou jen schody – najdou se lidi, kteří ti pomůžou?

Dá se říci, že ano, ale bohužel jsem se občas setkal s postarší generací hlídačů a ti mě někdy jen odkázali, že si mám zavolat na telefonní podporu řešící nefungující plošinu. Místo toho, aby mi aktivně pomohli, zavolali opraváře či někoho z budovy navíc, tak to nechali na mne.

Jak hodnotíš celkově bezbariérovost ulic v Brně a v Praze?

Myslím si, že čím větší město, tím jsou jeho finanční možnosti lepší, což se týká zpřístupňování chodníků a veřejných prostranství. Třeba v Kutné Hoře nebo v Českém Krumlově mám problém s pohybem na vozíčků nejen v historickém centru, ale i mimo něj. V Praze kromě historického centra tento problém nemám.

Když odbočíme od dopravy k běžnému životu, co bys jednoznačně, kdybys měl tu možnost, prosazoval na vedoucí funkci jako politik?

Začal bych řešit formulaci památkového zákona o památkových budovách, aby tyto budovy mohly být lépe přizpůsobeny zdravotně postiženým občanům. Dále bych investoval peníze do obnovy vozového parku a celkově infrastruktury. Prosazoval bych také změnu zákoníků práce, aby zodpovědné osoby ve firmách byly povinně školeny o přístupu ke zdravotně postiženým. Mám také obavy o fungování nového ombudsmana – podle mého názoru předchozí ombudsmanka Šabatová se více stavěla za práva lidí s postižením. Určitě bych tlačil více na urbanisty, aby více brali v úvahu rozvržení komunikací pro zdravotně postižené, aby nemuseli složitě objíždět bariéry.

Co děláš ve volném čase? Účastníš se nějakých výletů?

Jednou měsíčně vyrážím se smíšenou skupinou vozíčkářů z Prahy složenou z běžných lidí i lidí s postižením. Obvykle vyrážíme na různé akce mimo Prahy. Díky tomu jsem zjistil, že není jednoduché komunikovat s Českými dráhami. Uvedu příklad: byl nás nahlášen určitý vozíčkářů, ale ve výsledku s námi cestoval jeden vozíčkář navíc. S tím už měli lidé z Českých drah problémy. Anebo při cestě do Zadní Třebaně v rámci výletu na Karlštejn jsem narazil s mým asistentem na velmi kuriózní situaci. Cestovali jsem vlakem CityElefant z Prahy, který je kompletně nízkopodlažní a má k dispozici vestavěnou plošinu. Cestu jsem dopředu nahlásil, ale ze strany Českých drah mi byla objednávka využití plošiny pro výstup (čistě byrokratická záležitost z mého pohledu v nízkopodlažním vlaku) zamítnuta z důvodu nevyhovujícího stavu nástupiště vůči ČSN ve stanici Zadní Třebaň a tedy nemožnosti údajně použít plošinu. Nakonec jsme tedy s asistentem cestovali tak trochu nelegálně. Průvodčí se pak divili, že o ničem neví. Při cestě mému asistentovi pomohl průvodčí s výstupem a překonáním výškového rozdílu, při cestě zpět však průvodčí nejevil zájem nám pomoci vyřešit situaci.

Jaké jsou tvé plány do budoucna?

Určitě bych se chtěl osamostatnit od života rodičů. Vzhledem k finanční situaci a nájmům to však nebude úplně reálné. Od března bych měl nastoupit do nové práce, která doplní moji aktuální.

Co by jsi vzkázal lidem kolem tebe, se kterými se potkáváš při cestování veřejnou dopravou?

Chtěl bych, aby vnímali svět jaký je bez růžových brýlí a nebyli ovlivněni hektickou (až panickou) dobou a vnímali více svět a dění kolem sebe.

Tak snad se Vám text líbil a povzbudil Vás :-) Pro mne obě dvě schůzky byly moc příjemné. -mir-