O iluzi nízkých nákladů na "trochu více demokracie" v EU

Tímto článkem bych rád reagoval na anglický článek, který se objevil na internetových stránkách deníku the Guardian s názvem "Something in common: should English be the official language of the EU?" (Něco společného: měla by se angličtina stát oficiálním jazykem EU?). Uvádí se v něm velmi iluzorní myšlenka ohledně nízkých nákladů na trochu více demokracie v EU.  

Na začátku článku je uvedeno zajímavé číslo: 300 milionů eur, což je částka kolik stojí ročně překlad 1,76 milionů stran překladů za rok.

To není úplně málo a není divu, že prezident Gauck navrhl ve svém projevu dne 22. února 2013, aby se používala v Evropské Unii jen angličtina. To sice zní jako rajská hudba pro stoupence úspor a federalisty, ale ne u všech států má tento návrh opravdu pozitivní odezvu.

Zatímco severní a východní členské státy angličtinu by jako oficiální jazyk přivítaly, jih by byl silně proti. Podle řady francouzských diplomatů by angličtina vnesla do srdce politického procesu Unie „anglosaské“ politické a ekonomické ideje.

Zde mne zaráží zajímavá jistota autora článku, že východní státy by s angličtinou problém neměly. To je omyl, protože zatímco pro severní státy EU je angličtina jazykem příbuzným (a tedy snadnějším), pro státy, ve kterých se mluví jedním ze slovanských jazyků, už situace tak snadná není. Východní státy budou mít tedy těžší pozici z hlediska schopnosti hovořit angličtinou jakožto společným jazykem EU.

Vice versa, lidé z východní Evropy by měli situaci lehčí, kdyby oficiálním jazykem EU byla polština nebo, dejme tomu, ruština. Jenže, zejména druhý zmíněný jazyk asi nějakou dobu adeptem na společný jazyk nebude.

Navíc autor článku naznačuje tezi, že po letech útrap s ruštinou, kterou se obyvatelé a politici států východního bloku museli učit, nyní je většina obyvatel nadšená pro angličtinu a zřejmě jim již zmíněná nepříbuznost jazyků nevadí.

Podle spisovatele a zaměstnance Generálního ředitelství pro tlumočení Evropské komise, Diega Maraniho by zavedení angličtiny oficiální jazyk EU bylo hluboce protidemokratické. Dle jeho názoru odpovídají celkové náklady na jazykové služby ceně dvou káv na osobu ročně. To podle něj není moc za trochu více demokracie v EU.

Tato myšlenka je však iluzorní.

Pan Diego Marani (a není v tom zdaleka sám) zapomíná připočítat do nákladů na jazykové služby i náklady samotných občanů na nejrůznější privátní a firemní jazykové kurzy, respektive náklady na platy učitelů na státních školách. Do toho ještě připočtěme náklady na vydávání různých brožur o tom, jak se učit jazyky, náklady firem na překlady webových stránek. Dále tu máme náklady na překlady různých tiskových konferencí, rozhovorů a dokumentů, které vysílají televize, protože například projevu Davida Camerona by nerozuměl každý a proto musí být simultánní překlad do češtiny.

Skutečně náklady občanů EU na evropský babylon jsou tedy podstatně vyšší než náklady na dvě kávy (či piva) na osobu ročně.

Na druhou stranu, návrh na zavedení angličtiny pro úsporu nákladů nenalézá pozitivní ohlas u jižních členských států.

Situace si žádá řešení. Dle mého názoru je jediným řešením pro tuto situaci a lékem na oživení ekonomické situace a nastartování ekonomického růstu zavedení esperanta jako společného jazyka. Zavedení esperanta by mohlo mít efekt podobný zavedení internetu, troufám si dokonce říct, že mnohem větší. -mir-