Jak jsem vyplul a letěl aneb reportáž z Bronťárny (1. díl)

Pátek 4. července 2014: Sedím v rychlíku z Olomouce do Krnova ve chvíli, kdy po dlouhé době opět píšu poznámky do svého cestovního deníku.  

Tentokrát to budou poznámky z akce základního článku Hnutí Brontosaurus Zeměchvály "Vypluj a leť".

Poslední poznámky z února 2011, kdy jsem jel do Francie, nepokryly celý pobyt, jen částečně první den. Tak snad tentokrát už to bude lepší...
A ano, bylo to lepší, poznámky jsem si psal každý den :) Zvu Vás tedy ke čtení prvního dílu mých dojmů z akce Brontosaura :)

Jedu do Krnova, kde na mne bude čekat Vít Paletta, mladý místní esperantista. Setkání s ním jsem již nějakou dobu plánoval, ale až teprve teď jsem se rozhodl, že bych mohl cestu na akci hnutí Brontosaurus v Jeseníkách spojit se setkáním právě s ním :)

Takže dnes asi ještě pohoda, zítra to začne. Má první akce Brontosaura v životě. Ne že bych o této organizaci nevěděl, ale o tom, že pořádá akce "za pár kaček" pro mladé, jsem fakt netušil. To až díky čekání na Marka Blahuše v budově bývalé lékařské fakulty Masarykovy univerzity jsem uviděl letáček s informacemi o akcích. A začal jsem vybírat. A psát e-maily organizátorům tří akcí na začátku července. Nakonec zvítězila akce základního článku Hnutí Brontosaurus Zeměchvály s mystickým názvem "Vypluj a leť" za příjemných 600 Kč. A současně mi začalo být jasné, že podobně jako loni bláznivě letos do Rakouska jezdit nebudu...

Ale jaký to bude mít dopad na mne? A na mé tělo? Najdu si tam přítelkyni? Kamarády na celý život? Zhubnu kvůli pohybu a stravě? Půjde můj pupek pryč? Uvidíme. Než jsem odjel, zvážil jsem se ve slipech. 75,5 kg. To je ještě méně, než kolik jsem vážil po půstu v březnu. Snad kvůli pohybu, kterého bylo více? Stres? Nejím vždy polévky v menze?

Nevím, teď hurá dát si bagety, už mi kručí v břiše. A také pozorovat krajinu. Je nádherná. Sice už nejedeme tolik v lese podél Bystřice a různých chat, ale i tak :)

Do Krnova jsem přijel včas a na nádraží mne již čekal Vít. Naše první kroky vedly k němu domů, kde jsem si odložil batoh a pozdravil se s jeho maminkou. Vzhledem k horku, které toho dne panovalo, jsme vyrazili nejprve k vodě, přesněji k soutoku Opavice s Opavou. I když voda nebyla moc hluboká, bylo to parádní koupání.

Později jsme pak prošli přes dva parky a na závěr jsme zašli na pivo do hospody Čertův hrad. Abych se revanšoval za nabídnutý nocleh, tak jsem piva zaplatil dohromady za nás oba. Potom jsme se vrátili k němu na byt a vyrazili s batohem i jeho stanem do zahradní kolonie spát.

Sobota 5. července 2014: Kolem sedmé jsme vylezli ven a posnídali ovoce ze zahrádky (maliny, jahody, třešně). Sbalili jsme stan a vyrazili si odložit věci k Vítovi domů. Dopoledne jsme vyrazili na Cvilín, kde je poutní místo a rozhledna, kde jsem také odlovil jednu kešku.

Vyhlídka na Krnov ze Cvilína

Prohlédli jsme ještě centrum města a o půl třetí jsme vyrazili na nádraží.

Zvláštní ženské trojsoší

Zvláštní motýl od Pavla Charouska na budově Prioru

Jak jsem očekával, z Krnova jsem nejel sám, ale do vlaku jsem nastoupil s Radimem a Petrou, kteří přijeli rychlíkem z Ostravy. Takže společně hurá přes Třemešnou a Glucholazy do Jeseníku, kde jsme přestoupili na Regionovu do Lipové-lázní. Z této stanice jedeme klasickým motoráčkem, zpočátku vlak jede poměrně prudce do kopce, pak projíždí již spíše rovinou. A ve vlaku jsou zřejmě všichni účastníci. Vypínám mobil. Po příjezdu zjišťujeme, že na zastávce Kobylá nad Vidnavkou již několik účastníků čeká.

Podle pokynů od organizázorů, čili orgů se sejdeme s někým v 17:45. A skutečně, v ten čas přichází Lucka a zve nás do chrámu. Tak jdeme až k místu, kde odevzdáme zdravotní dokumentaci. Jakmile je nás pět, velí Lucka, že už můžeme projít branou do jiného světa. Za vstupem (papírové okno natažené provazy z okolních stromů) dostáváme úvodní dopis, první instrukce k cestě a dvě celty. Za rozcestím otevíráme dopis a zjišťujeme, že máme jít po neznačené cestě tak dlouho, až potkáme modrou značku, po které dojdeme na jeden kopec.

Cestu jsme zvládli, do mapy jsme občas zakreslili naše poznámky. Mapa je totiž slepá, chybí v ní místopis a je na nás, abychom místa v tomto území nějak pojmenovali, případně zapsali, jak se dané místo skutečně jmenuje.

Došli jsme na Boží horu (525 m n.m.), kde je kostel. Nikdo z orgů zde není, tak otevíráme večerní obálku. Aha, takže sraz s orgoši zítra v 7:30 u kostela v Žulové. Přečtěte si pohádku na dobrou noc. Tak jsme si přečetli první kapitolu z knihy "Plavba Jitřního poutníka". A někde se vyspěte. Ale přímo na Boží hoře? Rozhodli jsme se, že to zkusíme někde u města, takže jdeme po modré dolů podél křížové cesty. Na samém jejím začátku se potkáváme s Kamčou, která přijela se zpožděním a byla poslána ze Žulové na Boží horu. Tak ani nemusela lozit moc nahoru, protože hned u místa našeho setkání jsme objevili kryté odpočinkové místo, kde jsme rozdělali plachty, vytáhli spacáky a šli spát. Radim si ještě zašel do vesnice na jedno pivo a dvě holky zašly k řece doplnit vodu, nejspíše pitnou.

Vyhlídka na město Žulová z Boží hory

Místo našeho noclehu u začátku křížové cesty

Neděle 6. července 2014: Převaloval jsem se, bylo mi vedro v mikině (tak jsem si ji pak sundal), ale nepršelo a ani moc nefoukalo. Kolem šesté se budím. Kupodivu se mi zdály i sny. Po sedmé jsme vyrazili ke kostelu, kde již čeká orgoš a předává nám obálku s pokyny a přidá další dva úkoly; zjistit místní zajímavosti a sehnat recept na nekynuté knedlíky. S obojím nám pomohly dvě paní. Pak už jsme vyrazili od kostela směr cílový bod. Ovšem ještě předtím jsme zjistili od jednoho pána a paní, že voda na hřbitově před kostelem je pitná, takže jsme doplnili zásoby vody na dlouhý pochod.

Kostel sv. Josefa v Žulové

U nádraží porovnáváme turistické mapy s naší a vymýšlíme, že raději půjdeme celou dobu po červené. Bude to sice mírně prudší cesta, ale jak se brzy ukázalo, byla to zřejmě lepší varianta.

A plán skutečně vypadal rozumně. Odbočku do Vápenné jsme stejně nenašli, raději jsme se krátce svlažili v zatopeném lomu "Na rampě". Ještě kus cesty za lomem počasí vypadá dobře, ale i tak se blíží mraky. Za místem Hradisko skutečně začíná pršet. Říkám si s Radimem, to je přeháňka, to přejde. U rozcestí Prudký potok už o tom pochybuji a kousek za ním stojí skupina polskoslovenských cyklistů, kteří nás před chvílí předjížděli. Vytahuji z batohu větrovku a pláštěnku. Ještě chvíli se bavíme s cyklisty, ale nic naplat, jdeme. Čeká nás táhlé stoupání, v jednu chvíli dokonce v přízemní mlze. A voda nám teče pod botami, takže mám brzy mokro v botaskách. V jednu chvíli jsme dokonce z červené značky spolu se skupinou 4 turistů sešli a vylezli na jakousi lesní cestu.

Osvěžení v zatopeném lomu "Na rampě"

Ti čtyři turisté šli vlevo, my zkusili jít vpravo najít nějaký úkryt, kde jsme zkusili najít pomocí mobilních map správnou cestu. Proběhl zoufalý a neúspěšný pokus volat orgošům. Mezitím se vrátila jedna slečna z té skupiny turistů, co rovněž na chvíli ztratili červenou značku, aby nám řekla, že směrem vlevo je cesta správná a brzy budeme na rozcestí "Pod Sokolím". Stále prší a při chůzi k tomuto rozcestí vtipkujeme, co by nás mohlo potkat ještě horšího. Z rozcestí "Pod Sokolím" jsme dále po červené značce vyrazili směr Ripperův kámen. Hu, náročný výstup, ale aspoň, že jsme se potkali s druhou skupinkou, která v půli kopce odpočívá ukrytá pod celtou. Tak už jsme šli spolu.

Mezitím déšť přestal být tak intenzivní, u Ripperova kamene už skoro žádný. Ale mokří jsme dost...Na Studniční vrch nakonec přicházíme včas. Začíná vylézat sluníčko, takže sušíme batohy a oblečení. Dávám se do řeči s Katkou z druhé skupiny a povídáme si dojmy z pochodu.

O čtvrt na čtyři přichází Kuklička a ještě jedna orgoška. Velí vzít si své věci a vyrazit do bájné země. Lákají nás na borůvkový čaj, ale zavedou nás akorát do jakéhosi krmelce (kam jsme vešli bez batohů, takže jsme se chvíli báli toho, že nás čeká bojovka), kde nad nimi zvítězí kluci, kteří nás definitivně dovedou do Maxovy chaty. Místa jsou již nachystaná pro nás a je tu příjemně teplo. Začínáme sušit. V 17:45 večeře - brambory, květák na mozeček a hodně zeleniny. Luxusní přísun vitamínů. Potom seznamka a úvodní pokyny. Hu, tak týden se moc neumyji :)

Před devátou ještě "pohádka na dobrou noc" v podobě další kapitoly z Letopisů Narnie. A hurá spát.

Co se dělo další dny, to se dozvíte v dalším díle těchto zápisků. -mir-