Odchod druhého místopředsedy Strany zelených byl mediálně spojen s dezinformační kampaní plnou překroucených informací. Nic nového na české politické scéně. Řada politických lídrů se snaží o ovládnutí „své“ strany – stát se jejím diktátorem.
Pokud se mu však nepodaří udržet dostatečný počet věrných, nezbývá než ovládnout jiný politický subjekt, například nově založený. Ostatně jedná se o krok již vyzkoušený a snadno si vzpomenete na jméno některého z osvědčených předsedů. Právě teď, před blížícím se termínem podání kandidátky do Poslanecké sněmovny je založení své strany ideální. Stejně tak Martin ve svém rozhodnutí k návratu do vysoké funkce za každou cenu neměl jinou možnost. Ve své ex-straně ztrácel jednoho věrného za druhým a nedařilo se mu prosazovat své ideje, včetně posunu zelených více do prava. SZ totiž má oproti jiním stranám ve stanovách klauzuli, že předsednictvo podléhá rozhodnutím Republikové rady, tedy sboru zástupců volených jednotlivými regiony.
Bursíkovi se podařilo vybudovat si poměrně silnou opozici. Ta vznikla, když zelení začali ztrácet voliče a aktivní členové žádali předsedu o přijetí opatření k návratu důvěry. Místo toho následovaly organizační opatření vedoucí k získání většiny na sjezdu a v Republikové radě. Logickým výsledkem byla ztráta pozic ve sněmovně a propad preferencí na 2%.
Při loňském sjezdu stačila Martinovi podpora pouze na členství v předsednictvu, první místopředseda byl obsazen a tak došlo ke zřízení funkce na míru – druhého místopředsedy. Vraťme se však do současnosti, tedy odchodu expředsedy ze strany. Jedním z Martinových prohlášení bylo to o odchodu desítek členů od zelených. Patrně však nedodal, že se jedná o zbožné přání. U zelených chybějící desítky nenašli a u LES jejich příchod také nebyl zaznamenán. Naopak regiony uvádí před volební kampaní nárust členské základny.
Závěrem lze jen popřát členům nové Liberálně ekologické strany, aby se od svého zakladatele co nejdříve dočkali metod, na které si zelení vzpomínají jen velmi neradi.
