Kanál DOL

Přiznám se, že jsem si na internetu s potěšením prohlédl fotografii, na  které několik zahraničních europoslanců drží v rukou transparenty s česky psanými nápisy. Fotografie vznikla v souvislosti s návštěvou pana prezidenta v Bruselu. Jak známo, tak po nástupu do funkce se Miloš rozhodl probudit historické a částečně spící téma „Vodní kanál Dunaj – Odra – Labe“. To, že pan Zeman podporuje investice a tok finančních prostředků unie do  dopravní infrastruktury je věc záslužná, má však vady na kráse. Říční doprava je pro své specifické problémy na celém světě odsouvána a pozornost se zaměřuje na špičkové technologie na železnici. Představte si ten aplaus, kdyby prezident vystoupil na veřejnosti s následujícím prohlášením:

„Rozhodl jsem se zastavit narůstající propad v oblasti vysokorychlostní železnice. Do deseti let postavíme trať světové kvality z Drážďan do Prahy. V této době budu již sice zpátky na vysočině, přesto doufám, že dostanu pozvání k přivítání expresu spolu s ostatními pražany.“

Vraťme se však k realitě, k řece Labi. Splavnění do přístavu Pardubice je tím prvním krokem, nutným před zahájením výstavby kanálu DOL. Jeho trasa je již desetiletí zaměřena, zanesena do územních plánů a začíná právě v Pardubicích. Celou tu dobu rejdaři plány brání před změnami, nebo nedej bože před vyjmutím kanálu jako celku. Plavba po Labi je však smysluplná, jen když je v celé své délce upravena dle evropské normy. To znamená zajištění hloubky vody, šíře zdymadel a průjezdné výšky pod mosty. Platí to i pro německý úsek řeky od hranic do Magdeburgu. Zde však naši sousedé odmítli investice z důvodu nerentability. Veřejnost je však ohlupována jednostrannými informacemi, jež jí jsou v tisku předkládány. Mnoho negativ říční dopravy lze dohledat jen obtížně. Například energetickou náročnost na přepravu tuny zboží, kde ve srovnání se železnicí voda prohrála i ve směru říčního toku. O rychlosti se není nutno zmiňovat.

Samostatnou kapitolou je pak počet plavebních dní v roce. Nejezdí sekdyž je vody příliš mnoho, příliš málo a nebo je zamrzlá. Vzhledem k nárůstu klimatických změn můžeme předpokládat, jeho obtížné navýšení. Stačí připomenout současný březnový průtok na Labi. Po extrémně teplé zimě je úbytek vody hrozivý.

Podstatné však na celé kauze jsou peníze a jejich návratnost. Tady už dnes proděláváme kalhoty. Poslední investice – železniční most v Kolíně za 1,2 miliard odmítla EU proplatit a předpokládané průjezdné výšky 7 metrů stejně nedosahuje. Řada plavebních komor jako Srnojedy jsou v dezolátním stavu a je nutná jejich rekonstrukce. Investičních celků na Labi jsou desítky, z čehož plavební stupeň Přelouč za 3 miliardy je jen zlomkem. Stát jako správce toku má zajišťovat prohrábky koryta. Od Chvaletic nahoru to představuje kompletní vybagrování, dolní tok je zanášen jen částečně. Přesto to znamená stálou a pravidelnou obnovu. Povinnost platit rejdařům ztráty na zisku v případě nezajištění parametrů plavby je pak už jen maličkost.

Přemýšlím o tom, co vede našeho prezidenta, známého obrovskými znalostmi a přehledem k těmto krokům. Děsí mne síla vlivu skupiny osob na tak zásadní rozhodnutí.