Nejnovější opatření proti koronaviru nebudou příliš účinná, hlavní zdroje přenosu nákazy totiž zústávají i nadále bez omezení. Co považuji za hlavní zdroje přenosu nákazy:
1. Fronty v supermarketech: lidé zde nemají respirátory ani roušky (kde by je taky sehnali?), nedodržují rozestupy a to už vůbec nechci probírat problém nebaleného pečiva. Včera jsem byl v Kauflandu a čekal jsem ve frontě před pokladnou čtvrt hodiny. Roušku neměl nikdo ani pokladní. Lidé stáli namačkaní na sebe. Když se ve frontě přede mnou někdo zeptal paní pokladní proč nemají roušky, ta mu nervozně opáčila protiotázkou: "a kde máte roušku Vy?". Pokladní evidentně nepochopila, že nejde ani tak o ochranu nás , co jsme čekali ve frontě, ale především o chranu pro ni samotnou. Troufnu si tvrdit, že práce pokladní v supermarketu je jedno z nerizikovějších zaměstnání z hlediska přenosu. Nakažená pokladní, která přichází do styku s veškerým prodávaným zbožím se stává potenciálním zdrojem nákazy pro všechny zákazníky čekajícími ve frontě před její pokladnou. Restaurace a obchody s průmyslovým zbožím byly sice uzavřeny, ale k největšímu shromažďování zákazníků dochází právě před pokladnami v supermarketech. Kdyby v supermarketech došlo k omezení počtu zákazníků, tak že by se například omezil počet nákupních vozíků a lidem bez nákupních vozíků by byl zamezen vstup, pak by se tvořily fronty venku před prodejnou, kde již riziko přenosu je výrazně menší než ve vnitřních prostorech. V Číně, v oblastech nákazy, odmítali vpouštět zákazníky bez roušek. To u nás samozřejmě není možné, protože roušky a respirátory prostě nejsou. Osobně považuji za nešťastné prohlášení samotného p. Babiše o tom, že roušky jsou pro zdravého člověka v podstatě k ničemu, protože nákaze vdechnutím nezabrání. Spíš mám podezření, že tyto výroky byly cíleně vypuštěny, aby se lidé po těchto prostředcích nesháněli, a vláda nakonec nebyla obviněna z toho, že tyto prostředky nedokáže zajistit. Podle dosavadních praktických zkušeností z nejexponovanějších míst nákazy, roušky sice nepředstavují stoprocentní ochranu před vdechnutím, přesto dokážou toto riziko výrazně snížit. Dokonce i běžný šátek, nebo šála dokáže alespoň z malé míry snížit pravděpodobnost takového přenosu. V Číně se roušky nosí dokonce i na ulicích, což považuji již za zbytečné.
2.Čekárny a veškeré vnitřní prostory, kde lidé na něco čekají: na úřadech, u lékaře, nádraží. Tady by bylo dobré zavést automaty s dezinfekčním roztokem, nebo gelem, samozřejmě zdarma (i před nákupními centry). Když pominu problém s rouškami, lidé by také měli mít možnost zakoupit v lékárnách malé dezinfekční spreje. Lidé by měli udržovat minimální rozestupy, které by alespoň trochu snížily riziko nákazy a v tomto smyslu by na všech těchto místech měli být důsledně instruováni.
3. Hromadná veřejná doprava. Třetí opravdu silný zdroj nákazy. V Číně to v nejkritičtějších oblastech nákazy vyřešili razantně: veřejnou dopravu prostě dočasně zrušili. Jsem zásadně proti takovému zákazu. Asi by ale bylo dobré začít uvažovat i u hromadné dopravy se zavedením opět roušek a automatů na dezinfeční gely.
Vláda zavedla celkem drastická opatření v podobě uzavření obchodů a jiných provozoven. V zásadě nejsem proti, ale chci říct, že to asi příliš nepomůže. Tři nejexponovanější místa přenosu nákazy (jak jsou zde vyjmenovány) zůstaly bez jakýchkoli opatření.
Česká republika zvolila v boji proti koronaviru celkem razantní metodu restrikcí, omezení , zavírání provozú atd. Narozdíl od Německa, nebo Anglie, kde na tuto metodu rezignovali a řeší spíš jen nejtěžší případy nemocných. V těchto zemích očekávají, že většinová populace si epidemií projde přirozným způsobem bez omezení, a když se většina obyvatel po prodělané infekci stane imunní, pak epidemie sama přirozeně odezní. Teprve čas ukáže, který z obou způsobů bude pro společnost prospěšnější.
