Tlukot mého srdce

Stýská se mi a vzduch voní, jako v mládí, jako loni. Je po dešti, vláha špínu smyla, jak slzy duši, co nezradila. Jako úsměv smutek, dobro špatný skutek. Je po dešti,je po pláči, jen vůně deště nestačí. Po dešti slunce vysvitne, po pláči bolest ulítne, jak vyplašený pták, a frnkne do oblak. Ať už tam zůstane! A moje srdce zklamané, zůstane se mnou samo. At´ tluče beze strachu. Stejně je nejspíš dáno, že láska zmizí v prachu. A mě se stýská po něm. Po tom,co přijít má. Žádný princ s bílým koněm, jen přítel - láska má, co má léčivé ruce. Zatím jsem tu jen já.. A tlukot mého srdce. Stýská se mi, smutno je mi. Není tu,v celé zemi? Jestli ne,nevadí, už nikdo nezradí. Jen tlukot mého srdce. Nedržím vrabce v ruce. V mém rozjímání, v ZENu, nepopřu v sobě ženu..