Rok 2011 - 22 let po hladkém sametu, máme se bát?

Dnes poprvé porušuji svoje předsevzetí, že si budu v klidu psát jen ty své básničky a nebudu psát blogy související s politikou..Bála jsem se, že budu označována, jako pisatelka populistických článků, z důvodu, abych se, byť i zaslouženým nárůstem karmy dostala mezi VIP blogery.. Od doby, co jsem začala potkávat takzvané VIP osobnosti, jsem totiž začala postrádat potřebu mezi ty takzvané VIPKY patřit. Pochopila jsem záhy, že oravdové osobnosti, jsou mravně čistí, čestní lidé, co jsou věrni vlastním zásadám a milují to,co dělají a dělají jen to, co je opravdu baví, či naplňuje.. A díky bohu, platí to i tady. Takže dnes poprvé ponesu svou kůži na trh a klidně mě rozcupujte.. Už se nebojím.

Píšu totiž o tom, co mě trápí, když cítím potřebu se vypsat, z něčeho, co mě nadzvedne ze židle, štve nebo bolí...
Když jsem dojatá.
Dnes jsem přejížděla v mlze ze svého rodného města do Prahy, centra všeho dění, do kterého jsem se právě před 22 lety přestěhovala, abych byla "u toho".. Mlha byla stejná, jako tehdy, kdy jsem byla plná nadějí, očekávání a snů. Mlha byla stejná, jako ty dny, co jsme vyjížděli s kolegy herci "šířit osvětu" po vlastech českých, hlídali divadlo před "obsazením" - a já po cestě myslela na to, jak jsme cinkali klíči, aby naše děti, které mnozí z nás tehdy ještě ani neměli, žili svobodně..
Otírala jsem slzy dojetí, abych viděla na cestu a vzpomněla si na svoje syny a na nejstaršího syna, se kterým jsme probírali situaci okolo jmenování nového ministra průmyslu a obchodu.. A začala jsem se bát. Moje dítě totiž řeklo pro mě - zasádní větu: "Mami, kdyby všichni ve vládě byli, jako Michal Doktor a Martin Mareček - bylo by u nás mnohem líp.. "
Martin Mareček je "jeho" instruktor létání a Michal Doktor "jeho" instruktor potápění.. Jak příznačné pro život.. Obojí bych chtěla, aby moji kluci uměli a ani v životě se neutopili a naučili se létat tak, aby nespadli na čumák..
Není náhodou, že od instruktora létání si půjčuje knihy a od instruktora potápění dýchací přístroj.. Není náhoda, že tenhle mladý člověk, stejně jako já tehdy, plný nadějí, očekávání a snů, dobře rozezná, že praví chlapi, jako jsou jeho instruktoři, jsou poctiví lidé, co si na nic nehrajou a myslí víc na ostatní, než na vlastní prospěch.. 
O to víc mě zachvátila panika a strach - protože my jsme cinkali klíči pro naše děti. Dělali jsme to snad proto, aby nám vládli lidé, kteří berou ty tzv. poctivce, jako ty, co by jim vše mohli svým postojem komplikovat??
Začala jsem se bát, že všichni ti, co ještě věří, že by vlastní pílí a nezištností, mohli pomoct naší zemi - budou tak dlouho decimováni, zastrašováni a ničeni tím, že budou zjišťovat, že kdo s vlky nevyje - ani s nimi nežije, až to raději vzdají..
Znám pořád ještě dost poctivých poslanců i pár lidí ve vrcholné politice, kteří do ní šli s těmi nejlepšími úmysly. Jsou často k smrti unavení. 
Taky cítím únavu. Pustila jsem si rádio - Český rozhlas. Zrovna byl pořad s Madeleine Albrightovou - "Madla z Čech".. Krásně mluvila. Krásně mluvila česky. Krásně mluvila o politice, o Václavu Havlovi a jeho statečnosti, kterou Češi už ani nevnímají, o tom, jak ona ji vnímala v zemi, kde byla svobodná, o tom, že sama neví, zda by uměla být tak statečná.. I o obyčejných lidech.. O tom, jak je potřeba, aby dobří a chytří lidé šli do politiky. A také ženy..Ty, že v politice chybí. Aby tam jednou nebyli jen prospěcháři, zabedněnci a leckdy i hlupáci. A ti poctiví, aby tam teď nebyli, jak Robinsoni na ostrově.. 
Začala jsem přemýšlet o naší zodpovědnosti.. Zodpovědnosti za naše děti, za ty bojovníky, co ještě i dnes jsou stateční a věrni svým zásadám, jako je Michal Doktor. Ano, ten Michal Doktor, o kterém mluvil můj syn. Ten, který měl být ministrem. O kterém si spousta lidí myslí, že být v naší politice víc takových, jako je on - bylo by nám líp. Ten, o kterém teď spousta jiných bude říkat, že mu jde jen o vlastní prospěch, protože tím potřebují omluvit vlastní zbabělost..
Vrátila jsem se dnes do Prahy - města, které je už 22 let mým domovem a domovem mých dětí. Celou cestu jsem přemýšlela a - přijela jsem jiná.
Vždycky jsem byla přesvědčená, že nebudu psát o politice. Že se do ní nebudu plést.
Že bych do ní nikdy nevstoupila.
Myslím, že nic z toho už není pravda..
I když si spousta lidí dnes myslí, že je to jen Don Quijotský boj s větrnými mlýny..
A bojím se, aby to ti stateční a poctiví nevzdali..