Poznám tě

Už poznáš pod oknem svým moje kroky.. poznám tvoje ruce,světlem nasvícené i po hmatu ve tmě,když mě hladí-roztoužené, jako bych znala tě už roky..

Poznáš,kdy můj pohled touhou svítí, bojíš se,že svazuju tě rudou nití.. Už poznám poslepu tvou vůni, v tvých čistých očích,topím se,jak v tůni. Chtěla bych cítit tvůj pravidelný dech a znovu slyšet přerývaný vzdech, co dere se ti z úst, když přerušíš ten dlouhý půst, co chránit tě má od bolesti. Místo pohlazení zatnu pěsti, i když si koušu ret, jen abych zahnala zpět větu - to já jsem tvé štěstí.. Ta kapka krve z mého retu, rudá,jak letní růže v květu, jak láska sama, když olíznu ji,chutná sladce na jazyku a není to jen síla zvyku a neženu se do neznáma. Moje srdce už tě zná a moje tělo to tvé vítá celá je tvoje duše má i když je moje láska skrytá.. A tak to zůstane.. mé srdce žitím zklamané, si zase tiše zpívá.. S tebou jsem, lásko,živá. Budu se toulat po hvězdách a tebe držet za ruku v svých snech jdu s tebou, nemám strach a nechci žádnou záruku, že nespolkne mě černá díra. Tou jistotou je moje víra - věřím na lásku. Nikdy ti nedám otázku, jestli máš mě rád. Neumím přestat milovat..