Miluji

Teď už si nezoufám. Miluji život sám - měkoučké tlapky koček a čerstvou vůni miminek, krásu sněhových vloček, i bolest dávných vzpomínek, křehkost našeho bytí, sílu duší, co svítí. Oddanost psích očí, listí v povětří, jak hlava se točí, když jaro zavětřím.

Nevinnost spících dětí,

hojivou samotu,

ptáky, co na jih letí,

hrnečky na plotu.

Hřejivé teplo kamen,

a lidskou dobrotu,

studený horský pramen,

svobodnou nahotu.

Bezpečí mužských ramen,

vůni umytých vlasů,

vášní hořící plamen,

lehnutí do trávy.

Podzim mlhavý

i sílu zimy této.

Splašený úprk času,

co přemění ji v léto,

znenadání..

Sluneční červánky

za svítání,

pletené copánky,

mého dětství,co bylo

zářivé a plné smíchu -

a už se nevrátilo.

Touhu, co svádí k hříchu.

I touhu po tobě..

Tisíc důvodů neplakat,

když neumíš mít mě rád.

Miluji život sám,

v nejčistší podobě,

až na konci - to vzdám...