Jsme sami

Jsme tak sami... Pod sluncem i pod hvězdami.. A pomáhá jen dětský smích, co brzy odzvoní, a ptačí zpěv, co večer ztich, růže, co zavoní..

Kočka, co otře se nám o nohu,

a psí oči a jemné olíznutí

svěšené prázdné ruky

a touha, co na jaře nás nutí

jít hrát si mezi kluky

a úsměv staré paní,

té, co už ví..

Život naložil na ni,

víc, než by unesla

a přesto usmívá se,

i když je sama - zdá se

vyrovnaná..

Už ví.. A nezoufá.

Je smířená - a sama.

V lepší dny nedoufá..

S životem vyrovnaná.

To umí, vždyť je - máma..