Jeden jediný den

Dostala jsem Knihu vděčnosti.. Popsáno je v ní jen sedm prvních stran.. Ve zbytku jsou prázdné linky, jako v deníku.. Mám tam každý večer napsat, za co jsem ten den vděčná. Zkusila jsem to. Byla jsem až překvapená kolik krásných důvodů k vděčnosti mám - za jediný den.

Dostala jsem Knihu vděčnosti..
Popsáno je v ní jen sedm prvních stran..
Zbytek jsou prázdné linky, jako v deníku.. Mám tam každý večer napsat, za co jsem ten den vděčná. Zkusila jsem to. Byla jsem až překvapená kolik krásných důvodů k vděčnosti - mám za jediný den. Mohla bych i napsat všechno, co mě trápilo, co mi bylo líto. Ale tím bych prý jen jitřila rány a přitáhla k sobě podobné bolesti. Je to zvláštní, ale povznášející způsob,jak si uvědomit, že toho pozitivního je stále víc, než strachů a problémů. Seřadila jsem věci, za které můžu být vděčná, od rána do večera. Jsem za ně vděčná životu nebo osudu, jak se to vezme, nebo pojmenuje. Třeba i pánu Bohu. Na slovech nezáleží. Byla jsem šokovaná, jak moc se člověk zabývá těmi zápornými skutečnostmi několikanásobně víc, než tím, co bere, jako samozřejmost..
Děkuji za to, že ráno mám co jíst a dát svým dětem, děkuji za to, že mám děti, co rády chodí do školy a dobře se učí.. Děkuji za to, že jsou mí synové zdraví a plní života. Že jsou zvídaví a sdílní. Milující a vnímaví. Děkuji za mé zvířecí přátele, co mi důvěřují, za kočky co mě každé ráno poprosí o potravu a pak mi dají svoji náklonnost najevo tím, že mi léčí mou bolavou duši svou přítomností a intenzívním předením. Děkuju za psí věrnost mé malé chlupaté přítelkyně, která učí mé děti i mě, že milovat se dají i přirození nepřátele. A prosí o to, abychom kočky pustili domů a pak si lehne a spokojeně pozoruje jak vyjídají misky.
Děkuji za práci, která mě baví a u které se dozvím, ještě i spoustu nového.  Děkuji za práci, která mi kromě toho ještě zaručí, že mohu zaplatit, co je potřeba. Jsem věčná i za to, že největší spory přešly a že otec mých dětí už nevyvolává zbytečné spory.. Děkuji, že jsem byla schopna odpustit jemu, všechny podrazy i bolest, co mi způsobil i to, že jsem pochopila, že jsou věci, které ovlivnit nemůžu. Jsem vděčná i za to, že jsem byla schopna odpustit sama sobě.
Děkuji za kamarádky a kamarády, co umějí podat pomocnou ruku, kamarádky, co mě vytáhnou na oběd, nabídnou své útočiště, štrúdl i ucho k naslouchání. Děkuju za ty, co umí pohladit.  Děkuju za ty, co nevidí jen sebe. Děkuju za ty, co mi zavolají, že jsou v nouzi a potřebují mě. Děkuji, že se mé děti vrací v pořádku domů a povídají si se mnou. Děkuju, že si dělají starosti, jakým dárkem udělají ostatním radost. Děkuji, že střechu nad hlavou, že mám teplou měkkou postel, mohu dýchat vůni vlasů mých kloučků před spaním, možnost napsat svým přátelům a sdílet s nimi  běh světa a společné zájmy. Děkuji, že mám pořád hlavu plnou nápadů, srdce plné lásky a tělo, které mě stále ještě poslouchá a dává najevo, jak ho zanedbávám..
Děkuji za víru, která přichází a naději, kterou mi   přináší sen o člověku, co mi bude nejbližší.
Jsem vděčná zato, jak už chápu, že člověk, co ubližuje, škodí vlastně nejvíc sám sobě..
Děkuju za to, že mám úžasné rodiče, kteří mi i ve svém věku jsou stále zdraví a pomáhají mi, jsem vděčna za jejich lásku a obětavost. Díky za to, že mi maminka pravidelně volá a dává mi pocit, že jsem stále ještě dítětem, které má kam jít se svými bolístkami. Děkuji, že jsem maminkou, co umí pofoukat rány a otřít slzičky lítosti.
A děkuji za schopnost si uvědomit skutečnost, že jsem vlastně velmi šťastný člověk..
Dostala jsem velmi cennou, krásnou a vlastně úžasnou knihu!

Mohla bych i napsat všechno, co mě trápilo, co mi bylo líto. Ale tím bych prý jen jitřila rány a přitáhla k sobě podobné bolesti. Je to zvláštní, ale povznášející způsob, jak si uvědomit, že toho pozitivního je stále víc, než strachů a problémů. Seřadila jsem vše, za co můžu být vděčná,posloupně - od rána do večera. Jsem za ně vděčná životu nebo osudu, jak se to vezme, nebo pojmenuje. Třeba i pánu Bohu. Na slovech nezáleží. Byla jsem šokovaná, jak moc se člověk zabývá těmi zápornými skutečnostmi několikanásobně víc, než tím, co bere, jako samozřejmost..

Děkuji za to, že ráno mám co jíst a dát svým dětem, děkuji za to, že mám děti, co rády chodí do školy a dobře se učí.. Děkuji za to, že jsou mí synové zdraví a plní života. Že jsou zvídaví a sdílní. Milující a vnímaví. Děkuji za mé zvířecí přátele, co mi důvěřují, za kočky co mě každé ráno poprosí o potravu a pak mi dají svoji náklonnost najevo tím, že mi léčí mou bolavou duši svou přítomností a intenzívním předením. Děkuju za psí věrnost mé malé chlupaté přítelkyně, která učí mé děti i mě, že milovat se dají i přirození nepřátele. A prosí o to, abychom kočky pustili domů a pak si lehne a spokojeně pozoruje jak vyjídají misky. Děkuju za její oddané psí oči i láskyplné olíznutí. I to, že se mnou kdykoliv půjde kamkoliv.

Děkuji za práci, která mě baví a u které se dozvím, ještě i spoustu nového.  Děkuji za práci, která mi kromě toho ještě zaručí, že mohu zaplatit, co je potřeba.
Jsem věčná i za to, že největší spory přešly a že otec mých dětí už nevyvolává zbytečné konflikty..
Děkuji, že jsem byla schopna odpustit jemu, všechny podrazy i bolest, co mi způsobil i to, že jsem pochopila, že jsou věci, které ovlivnit nemůžu.
Jsem vděčná i za to, že jsem byla schopna odpustit sama sobě.

Děkuji za kamarádky a kamarády, co umějí podat pomocnou ruku, kamarádky, co mě vytáhnou na oběd, nabídnou své útočiště, štrúdl i ucho k naslouchání. Děkuju za ty, co umí pohladit.  Děkuju za ty, co nevidí jen sebe. Děkuju za ty, co mi zavolají, že jsou v nouzi a potřebují mě. Děkuji, že se mé děti vrací v pořádku domů a povídají si se mnou. Děkuju, že si dělají starosti, jakým dárkem udělají ostatním radost. Děkuji za střechu nad hlavou, za to, že mám teplou měkkou postel, mohu dýchat vůni vlasů mých kloučků před spaním, možnost napsat svým přátelům a sdílet s nimi  běh světa a společné zájmy. Děkuji, že mám pořád hlavu plnou nápadů, srdce plné lásky a tělo, které mě stále ještě poslouchá a dává najevo, jak ho zanedbávám.. Tělo, které se umí radovat z přítomnosti nejbližších..

Děkuji za víru, která přichází a naději, kterou mi přináší sen o člověku, co mi bude nejbližší..

Jsem vděčná za to, jak už chápu, že člověk, co ubližuje, škodí vlastně nejvíc sám sobě..

Děkuju za to, že mám úžasné rodiče, kteří i ve svém věku jsou stále zdraví a pomáhají mi, jsem vděčna za jejich lásku a obětavost. Díky za to, že mi maminka pravidelně volá a dává mi pocit, že jsem stále ještě dítětem, které má kam jít se svými bolístkami.
Děkuji, že jsem sama maminkou, co umí pofoukat rány a otřít slzičky lítosti a radovat se z úspěchů i štěstí svých dětí..

A děkuji za schopnost si uvědomit skutečnost, že jsem vlastně velmi šťastný člověk..

Dostala jsem velmi cennou, krásnou a vlastně úžasnou knihu.. Děkuji...