Jaro ve vzduchu

Vzduch voní touhou..už od dětství, tělo dobře ví. Sníh teče strouhoua ledy tají,až dech se tají.

Když jaro probouzí

zem i lidské city
srdce se nevzpouzí, 
zpívá jarní hity.
Jdu každý rok stejně
vstříc lásce neochvějně..
A znovu toužím,
ráda se soužím,
jak májové kotě,
hledám díru v plotě. 
Abych se vrátila
něhou tě ranila.
Drápky vytáhnu blažeností,
mrazící až do samých kostí.
Má střelka míří na jih,
Toužím žít v teplých krajích
vášní celá hořím
starý trosky bořím.
Ten oheň neuhasím,
to je tvá zbraň,co tasím..
Tvým citem jsem zesílila.
Když v zimě jsem sama byla,
tak moc jsem si tě přála, 
že jsem tě přivolala.
Střelka míří k tobě
v každé roční době,
mě tahle touha hřeje
nežiju bez naděje..
Ta každý rok se vrací,
s jarem,jak tažní ptáci..
A sílu dává víra,
láska, že neumírá.