Jaro ve vzduchu

Vzduch voní touhou.. už od dětství, tělo dobře ví. Sníh teče strouhou a ledy tají, až dech se tají.

Když jaro probouzí zem i lidské city srdce se nevzpouzí, zpívá jarní hity. Jdu každý rok stejně vstříc lásce neochvějně.. A znovu toužím, ráda se soužím, jak májové kotě, hledám díru v plotě. Abych se vrátila něhou tě ranila. Drápky vytáhnu blažeností, mrazící až do samých kostí. Má střelka míří na jih, Toužím žít v teplých krajích vášní celá hořím starý trosky bořím. Ten oheň neuhasím, to je tvá zbraň,co tasím.. Tvým citem jsem zesílila. Když v zimě jsem sama byla, tak moc jsem si tě přála, že jsem tě přivolala. Střelka míří k tobě v každé roční době, mě tahle touha hřeje nežiju bez naděje.. Ta každý rok se vrací, s jarem,jak tažní ptáci.. A sílu dává víra, láska, že neumírá..