Už to šlo ...

Zdaleka ne všechno z minulých x dní. Velmi subjektivní výběr. Když pěna dní sedla ...Nechci opakovat, co už bylo řečeno. Pár asociací.

Zemřel Peter O’Toole
Jako svůj epitaf si vybral text, který kdysi dostal na lístku z čistírny:
''S lítostí odevzdáváme práci, která nebyla dokonale odvedena.''
Ukrajina a Rusko
Dočetla jsem objemnou knihu (v angličtině 673 str.+bibliografie+hutný rejstřík) Simon Sebag de Montefiore: Stalin The Court of the Red Tsar, Phoenix 2004. (Poprvé v GB vyšlo 2003. Kniha získala ocenění History Book of the Year (British Book Awards)). Vyšla i česky. Pro mě bylo projevem nejvyššího uznání hodnocení knihy od Dr. Henry  Kissingera: '' Nemyslel jsem, že bych se dozvěděl něco nového o Stalinovi, ale mýlil jsem se.  Ohromující výkon.'' a americké historičky Anne Applebaum: '' …Každému, kdo je fascinován povahou zla – a účinky absolutní moci na lidské vztahy – tato kniha poskytne na každé stránce nové vhledy/porozumění (insights)''.
Autor mluvil s rodinnými příslušníky tehdejší tzv.věrchušky, dostal se i k soukromým deníkům magnates, jak jim říká. Nově byly otevřeny archivy.  I proto obsahuje kniha spoustu zajímavých faktů.

• Comrade Stalin, je v angličtině oficiální oslovení Soudruhu Staline. Ale kamarád mi tady zní nepatřičně.. Přišlo mi trochu k smíchu, když Stalin říká Don’t panic. Stejně jako mimozemšťan Ford Prefect v The Hitchhiker's Guide to the Galaxy (Stopařův průvodce...). 
• Sídlo Vladimíra Vladimiroviče Putina je ve stejné budově (Žlutý palác, starý Senát), které je sídlem moci v Rusku od dob Vladimíra Iljiče Lenina. Putinův šéf generálního štábu (Chief of Staff) pracuje ve staré Stalinově kanceláři.
• A jak jsem tak sledovala na mapě pohyby vojsk německých i sovětských (a posunula v mé paměti matičku Volhu tam, kam patří), naskočila mi husí kůže, když jsem četla o bitvě o Stalingrad. Zúčastnilo se jí během bojů na sovětské straně milion mužů, 1400 tanků a 1115 letadel, 13 541 zbraní. (Napadá mě, jak to asi počítali. A možná že i tady by byl chaos začátkem samoorganizující se criticality. A možná by pak i obětí bylo méně.). Když bitva začala, zachvěla se prý zem 30 mil (asi 50 km) odtud. Už v roce 1918 se o Caricyn, jak se tehdy Stalingrad jmenoval, vedly takové boje, že se mu údajne říkalo Rudý Verdun.
• Kniha obsahuje čísla a fakta, nad kterými zůstane rozum stát (stejně asi nechodí, nikomu). Např.válka s Finskem (tzv. Zimní válka, začala 30.11.1939, mírová dohoda 12.3.1940), o které se u nás nikdy moc nemluvilo. SSSR napadl Finsko, válka trvala jen (jestli dobře počítám) 102 dny. Výsledkem bylo, kromě územních zisků pro SSSR, 125 000 padlých sovětských (cca 1 200/den) a 48 000 padlých finských vojáků (cca 470/den). Lesy byly plné pyramid zmrzlých mrtvol sovětských vojáků.
•  Vrchní velení počítalo s 10-12 dny války. Útok byl veden podél hranice dlouhé 800 mil, tj.cca 1 300 km. Armáda byla překvapena, když zjistila, že ve Finsku jsou lesy. . Jak poznamenal ironicky Stalin v polovině dubna 1940 na nejvyšší vojenské radě, cituji: ''Je čas, aby naše armáda věděla, že tam jsou lesy ... Za Petra tam byly lesy. Alžběta ... Kateřina ... Alexandr objevili lesy! ... '' . Vzpomněla jsem na film Signum Laudis, na oběti blbosti a bezohlednosti vojenské mašinerie. Není nad velení. Informované. Pokud možno i osvícené.
• Pro ty, co neměli ve škole povinnou ruštinu: SSSR= Svaz sovětských socialistických republik, zkráceně Sovětský svaz. Rusko bylo formálně jen jednou ze svazových republik. Ale v řeči se často ztotožňovalo sovětské a ruské. Snažím se nemást ty, co doby SSSR nepamatují. Pokud se tak někde v textu stalo, omlouvám se, tohle bylo na vysvětlenou.

Bělorusko, Ukrajina: Nejbližší vzdálenost
      - od západní k východní hranici cca 500 km v Bělorusku, cca 600-700 km na Ukrajině.
      - od hranic s Ruskem do Moskvy cca 400 km v každém z obou států.
Pro srovnání: vzdálenost Praha-Brno cca 200 km.
Jak to dopadne s Ukrajinou, neví nikdo. Ale tzv. blízké zahraničí (státy bývalé SSSR, tedy i Ukrajina, Bělorusko a Pobaltské republiky) mají nezanedbatelné ruské menšiny. A ty budou určitě slyšet nejen tam a teď. 

DK ( Film režisérky Báry Kopecké, Česko 2013)

To mi ušlo, možná nenávratně. Škoda. Cituji z programu brněnského kina ART, malé sympatické knížečky, bohaté na fotky a informace. Dostal se mi do rukou až poté, co film promítali (9. a 10.12.2013): ''...radikálního architekta Davida Kopeckého, stavitele, který nejradši bourá. ''Dezinfikuju prostor'' říkal  a nepřestal s odstrojováním a demolováním, dokud nedosáhl svého: zdi a předměty přestaly existovat, zůstalo jen zachycené světlo''.
Podobné činnosti říkám, méně přiléhavě, redukce.
Napadá mě u článků, knih, ale nejčastěji u filmů. Některé filmy bych často na konci stříhala a stříhala ... Někdy by asi nezbylo nic.
Pokud si škodolibě řeknete, že ani mně by neuškodilo redukovat a dezinfikovat, máte, samozřejmě,  pravdu. A sebeironicky si říkám, že by to byl, možná, můj nejlepší příspěvek blogu iDnes.