Politická korektnost versus skutečnost

Vězeni se dříve říkalo korekce. Korekce jako náprava.  Korektnost chápu jako správnost. Politická korektnost by tedy byla politická správnost. A tady je vidět, že jde o nějakou specifickou správnost.

Jak se tedy liší korektnost od politické korektnosti?

V případech jako sociální demokracie, politická korektnost a jiných, podobně sestavených, mají přídavná jména charakter deformační:

• připisují substantivu (demokracie, korektnost) vlastnost, kterou, samo o sobě, nemá,
• nebo si, konkrétně politickou korektnost, každý může vykládat jinak. Politickou korektnost tedy z hlediska politiky. Ale jaké politiky? Vládnoucí, tedy politiky vítězné strany? Tedy vítězného PR, marketingu apod.? Vlády se mohou střídat podle toho, která politická strana vyhraje. Politické strany bojují o moc a jejich politika je tím tedy ovlivněna.

Jaká je to tedy korektnost, je-li politická?

A jaká tedy bude politická korektnost, až se dostane k vládě jiná strana?

Díky politické korektnosti jsou tedy vylučována z diskuzí a následně řešení

• určitá témata
• určité pohledy na věc
• díky tomu určití lidé.

Je to tedy cosi jako cenzura.

„ Když zapomenete, že jsou věci, o nichž nevíte, že nemáte ponětí, jaké karty drží v rukou soupeři a co s nimi udělají, jste na cestě k nepříjemným překvapením. Colin Powell udělal řadu chyb při začátku irácké války, ale jeho rada zpravodajcům byla psychologicky přesná: 'Ŕekněte mi, co víte; pak mi řekněte, co nevíte – a teprve pak mi řekněte, co si myslíte. Tyhle tři věci držte vždycky odděleně.'“ Jonah Lehrer: Jak se rozhodujeme, vydalo Dokořán, 2010

A to je, myslím, i chyba (jedna z chyb) tzv. politicky korektních diskuzí.

Mluví v nich lidé, kteří se s problémem nesetkali.

Ale to ostatní diskutující nebo posluchači nevědí.

Jako flagrantní příklad uvádím Romy:

Na Radiu Plus jsem zažila, že se diskutující dohadovali, jak určit , kdo je Rom.

• Podle barvy kůže ne.
• Podle toho s kým se stýká ano. Tak to prý určují učitelé. Takže se vlastně jako kritérium bere segregace.
• Dohadovali se, že Romů je asi 250 000. Romské organizace to prý ale přesně vědí. 
• Kde je tedy chyba v přenosu informací? Je to náhoda nebo úmysl? A proč ?
• Ale pokud se neví, kolik Romů je, jak se mohou zacílit různé tzv. sociální programy?
• Jak se může vyhodnocovat jejich efekt?
• Nebo je to účel, jde o to, že se tam přiživuje spousta lidí, firem nebo organizací? A tohle bezčíslí jim umožňuje pohodlný a dlouhodobý veget?

Lidi Romy nemají rádi, protože si zvykli žít z dávek a berou to jako samozřejmost.

A svého dosáhnou i v běžném provozu, díky křiku a scénám, které dokážou inscenovat.

Ti, kdo bydlí v částech měst, kde bydlí i Romové, ví, že dokážou být agresivní a slovně napadají. I když pojmenování pí.a jsem slyšela i od ne-Romů.

V Brně byli nějací asistenti, Romové, preventisté, kteří měli být prostředníky mezi policií a Romy.

S velkou publicitou to bylo oznámeno, teď se o nich nemluví. Ani jsem je nikde neviděla, a to se v centru města pohybuji.

Co se tedy změnilo, mění, když se do toho vkládají peníze?

Něco přece jen: děti chodí do školy, dříve na to byly vázané přídavky na děti.

Ale pak se občas vyboulí nějaký problém, jehož zárodky a příčiny byly dlouho zakrývány: třeba epidemie žloutenky mezi dětmi. Všichni tuší, proč (díky hygienickým návykům) a kde (mezi tzv.sociálně vyloučenými, což jsou v převážné většině Romové). 

Je ta politická korektnost něco jako stahovací kalhotky (všechny kalhotky se dají stáhnout, říkám já, dlouholetá uživatelka). Stáhnete olympijské prstýnky (tak tomu říká moje sestra v Německu), ale ono se vám to někde jinde vyvalí. Prostě to nezakryjete, jen to přesunete jinam.

A tedy, aspoň na závěr: vím o tom z osobní zkušenosti. Žila jsem 23 let v Litvínově, byla jsem v Janově a Chánově. Moje děti chodily první tři roky do školy v centru města, kde byla koncentrace Romů velká. Problémy, které vznikaly, řešily paní učitelky tím, že říkaly, že Romové jsou lidé jako my. Poté děti chodily do jazykové školy, na kraji města, kde Romové nebyli žádní.

Bydlela jsem v centru Brna, kde je koncentrace Romů velká. 

Pokud se tedy nebude tenhle problém řešit na úrovni, kde se může dosáhnout změn, nic se nezmění.

A frustrovaní lidé to budou řešit nenávistí.

Propasti se nevyřeší tím, že se překryjí roštím, jakkoli dekorativním.

Takhle se tvořily pasti na mamuty.

A na závěr:

škrtnout politickou korektnost

• znamená škrtnout zametání problémů tím, že se jinak pojmenují 
• neznamená škrtnout slušnost a nastolit sprostotu a násilí.

Howgh. 

Domluvila jsem.

Můžete kamenovat.

Raději ne.

Mám ještě nějaké plány