Králík se najedl, v jídelně se setkal se žebrákem. A zjistil, proč je tak oblíbený občasník PLK (byl to list, dal se tedy jíst, na rozdíl od listů lidských, zvaných noviny nebo časopisy). A taky v PLKu zjistil, že Spin Doctor si začal říkat Skinny Spiny a rozjíždí vlastní kariéru. Zdálo se, že nejhorší Králíkovy představy nebyly úchylné. Jeho strach z pronásledování to jen posílilo.
Bylo možné, že se na něj Skinny Spiny vykašle. Nechá ho na pokoji. Ale přece jen, Skinny (nebo Spiny, jak chcete), nemohl vědět jistě, jak se Králík zachová. Králík byl sice neschopný samostatného života, jak ho jeho dvořani zhýčkali. Možná instruováni samotným Skinny Spinym. Který přece jen dbal o Králíkovo blaho. Králík ale nebyl hloupý. Byl vzdělaný. Možná jen předstíral, že nic nepozoruje. A dával si na Spinyho pozor. Hra byla rozehraná opravdu hodně paranoidně, ale tak už to u dvorů bývá.
Králík neměl žádnou rodinu, která by mu pomáhala v nouzi. A která by ho omezovala v blahobytu. Nikdy neměl žádné děti, vlastně ani nevěděl, jestli je on nebo ona.
To je vám asi, milé děti, divné. Jsou ženy a muži, možná něco podobného bylo i u králíků. Ale Králíka nic nenutilo, aby si uvědomil své přednosti a svá omezení (pokud vůbec jaká byla). Vždycky měl co potřeboval a nic ho vlastně nenutilo svá přání vyjadřovat. Byla splněna dřív, než něco řekl. Takže kdoví, jaká přání vůbec měl, když to bylo takhle. Neurčovalo mu ta přání nakonec jeho dvořanstvo? Ale jistě jste bystré děti. A máte spoustu vědomostí, které by u vás nikdo nečekal. A naopak máte, možná, takové neznalosti, které by u vás také nikdo nečekal. Prostě se učíte jen to, co vás zajímá. A rozhodně byste se neučili žádné zbytečnosti, pokud byste nemuseli. Svět by byl jiný, možná zajímavější. Možná jen teď, možná napořád. To už nikdo nikdy nezjistí.
Králík přemýšlí, co dál. bojí se trochu skinnyho. ale začíná se mu líbit samostatnost. I když je ta samostatnost trochu riskantní. Králík se dívá se růžovými okny jídelny, tentokrát ven, a přemýšlí, co dál.
Jak tak Králík přemýšlel, teď si uvědomil, že to vlastně dříve moc nedělal. Při studiu, to ano. To si někdy lámal hlavu hodně. Ale jinak se takzvaně poflakoval a žádná práce za ním vidět nebyla. Tedy zůstávala pro personál. Protože Králík nebyl zvyklý si po sobě ani uklidit po jídle. To znáte, milé děti, když vstanete od stolu a ani to nádobí si po sobě neuklidíte.
Takže co teď? Šel přece mezi plebs proto, aby poznal, jaké to je. Ale asi to není moc zábavné. Zatím měl v kapse (měl takovou pěknou kapsičku Samsonite, měl ji moc rád) ještě něco peněz, co mu dal na cestu Spin Doctor (teď vlastně Skinny Spiny). Nevěděl, co kolik stojí a jak dlouho tedy vystačí, než si bude muset začít získávat peníze sám. Vydělávat. Čím dál více náznaků ho přesvědčovalo, že se nechal pohřbít žehem proto, že se to Skinnymu hodilo. Říkal mu Skinny nebo Spiny, tak i tak. Dokonce ho napadlo, že nejpřiléhavější by bylo Špína. Takže buď bude muset zůstat mezi plebsem a vydělávat si. Nebo se potupně vrátit. Ale na Skinnyho asi neměl, ten si vybudoval pevné vztahy už dávno. Králík nebyl zvyklý nějak plánovat, po pravdě to ani neuměl. Nebo to spíš ještě nezkoušel. O všechno se mu někdo postaral. Všechno se k němu dostalo v takové podobě, že mu to usnadňovalo život. Ale aby se to k němu dostalo takhle, bylo nutné předtím odstranit hlínu, kamení, zpracovat to a zpracované ošetřit tak, aby se to nekazilo. Takže to vydrželo dlouho, ale nebylo z toho moc vidět odkud a jak to vzniklo. A jaká rizika tedy z takto upraveného mohou vzniknout.
Nechá tomu nějaký čas volný průchod, porozhlédne se, třeba ho něco napadne. Třeba mu někdo nabídne nějaké peníze. Divná úvaha, nikdo neměl peněz nazbyt. Z toho, milé děti, vidíte, jak úplně byl Králík nezvyklý obyčejnému životu.
Milé děti, nebojte se, Skinny Spiny je jen v pohádce. Lidé takoví nejsou. Především nemají srst. A mají kratší a jinde umístěné uši. Sarcasm.
Pokud v tomto vyprávění najdete nějaké nesrovnalosti, je to dané tím, že je to mé dílo. Nedokonalé, jak už tak lidská díla bývají. Ještě dobře, že mě nepustili ke konstruování člověka! To by teprve dopadlo! Zvláště ta regulace! Sarcasm. Tak mi to, prosím, odpusťte.
Ty dva poslední odstavce, milé děti, jsou příkladem toho, čemu se říká sarkazmus. V mé oblíbené angličtině sarcasm. Podle Slovníku spisovné češtiny je to “jízlivý, sžíravý posměch, vtip”. Často bývá namířen na jiného člověka. Ten poslední byl namířen na mne. A protože mne neznáte a nevíte tedy, nakolik je to pravda, raději jsem to v textu označila. Ironii a sarkazmus můžete použít k označení něčeho/někoho známého. Jinak to (možná jen já) považuji za nefér vůči posluchači/čtenáři. A pokud to použiju, označím sarcasm. Anglicky je to kratší a hnidopichové se nemusí dohadovat, jestli sarkazmus nebo sarkasmus. Obojí je možné, jak říkal rád, při mnoha příležitostech, Miroslav Horníček. V případě sarkazmu/sarkasmu i Slovník spisovné češtiny.
Pokračování příště. To be continued.
