Trochu jiná pohádka_2 (Jak to bylo v Králíkovství)

Pokračování příběhů Králíka krále. Trochu osvětlení toho, jak to v Králíkovství vypadalo. Bylo to tam, jak jistě tušíte, trochu divné.

Králík možná odešel mezi králičí plebs i proto, že se naštval. Jeho ochranka mu přinesla soupis toho, co různí psavci vyplodili. Visely ty hnusné výplody všude. Co si jen tak pamatoval titulky, které ho rozhořčily nejvíc (přeloženo do češtiny):

• I vy vy můžete být Potěmkin
• Jak si předcházet svého cara
• Ludvíčkovo blaho
• Předcházet si, ale nekřížit
• Kompendium dvorských praktik
• Náš Napoleon chce být hýčkán.

A k tomu ty obrázky! Milé děti, asi už víte, co je to karikatura. Něco bylo přehnaně velké, něco naopak malé. Nejvíc se Králíka dotkla ta série obrázků, kde nejdřív před sebou tlačil, pak za sebou táhl obrovskou kouli s nápisem EGO. Na posledním obrázku v té sérii byla jakási beztvará hmota, napatlaná na nohou, rukou, uších, všude po těle. A u toho nápis NN T MC VLK? (Není to moc velké?) Nebo na jiném obrázku nějaká velká zahradní restaurace, plná hostů, kde čepovali z velkého sudu s nápisem KRLKV G (Králíkovo Ego) a hospodský křičel: NTČT S, N VŠCHN S DSTN! (Netlačte se, na všechny se dostane!).
Představte si ty karikatury; každý na někom, koho znáte. Toto je trochu pohádka, ve které si text (v duchu) ilustrujete sami. Takže každý si asi představujete jiného Králíka, jiné EGO, jinou hospodu i ostatní v pohádce. Je to vlastně tolik pohádek, kolik lidí to čte (pokud vůbec někdo).

V králičí zemi vládla diktatura plebsu. Prostě obyčejných lidí. (Kdo to je, na to neexistuje žádná definice). Ale když tu diktaturu  nastolovali, nedovedli si vysvětlit, jak to je myšleno; jestli plebs vládne (diktatura koho/čeho) nebo jestli je mu vládnuto (diktatura komu/čemu). V obou případech je to diktatura plebsu, ale v prvním případě je mu hej, v druhém ouvej. Rozhodli se tedy vyzkoušet obě varianty. Králík se dostal mezi plebs zrovna v době, kdy plebs vládl. Touhle variantou se začalo. Bylo to jednodušší a plebs to tak chtěl. Studovali sice vůdci nějakou teoretickou literaturu, ale něco přeskočili z nepozornosti, něco proto, že to považovali za zbytečné a něco špatne pochopili. Vzniklo z toho to, co právě v Králíkovství vládlo. Každý dostal tolik, kolik potřeboval. Heslem bylo: Každý podle svých schopností, každému podle jeho potřeb. Asi se vám, milé děti zdá, že to dlouho nemohlo vydržet. Máte pravdu. Proto se Vedení rozhodlo, že se přejde na diktaturu (komu) plebsu, tedy variantu, že plebsu je vládnuto. Měli to totiž v úmyslu už od začátku. Přemýšleli jen, jak to udělat nenápadně.
Mezi Králíkovými dvořany a Vedením panovala jakási nepsaná dohoda. Králík se svým hradem, zvaným Králíkárna, panoval všem, nebo si to aspoň myslel.
Ve skutečnosti  tu byly dvě vlády, které si nijak nepřekážely. Dvořani panovali Králíkovi. On měl pohodlí na hradě a při cestách ze své vysoko umístěné plachty nic neviděl. S obyčejným plebsem se tedy nesetkal. Pokud tento nebyl nahnán, aby mu podél cesty provolával slávu. Ale o tom Králík nic nevěděl. Nikdo mu to neřekl a všechny jeho znalosti byly zprostředkované, skoro výhradně dvořany. Skoro nikdo jiný k němu totiž neměl přístup. A to víte, milé děti, že dvořani informace tzv.filtrovali. To, co proteklo, tzv.informát, dostal Králík. To co zachytili a nepustili dál, informační koláč, byl materiál, se kterým oni pracovali dál.
Vedení panovalo plebsu. Nebyl problém, aby spolu Vedení a dvořani vyšli, protože jejich cíl byl stejný - zůstat tzv.u lizu. Jen uvnitř obou skupin, dvořanů a Vedení, se začaly vyskytovat soupeřící skupiny, které chtěly uchvátit větší moc. A s ní i peníze. A nevylézt moc zpoza zákulisí. Mysleli, že je lépe být inscenátor a sledovat hru ze zákulisí než být herec. Divákem nechtěl být nikdo z nich. Ze scény vypadá hra jinak než ze zákulisí nebo nedej bože, z hlediště. 

I Králíkovi, který si okolí moc nevšímal, se začalo zdát, že okolo něho se poslední dobou začínají vyskytovat králíci, které tu dříve neviděl. A začal mít obavy, jestli mu někdo neusiluje o život. Dvořani, aby se Králíka zbavili (dole mezi plebsem by to nikdo nepoznal). Nebo Vedení, které by potom buď zlikvidovalo dvořany  (teď, bez Králíka, vlastně nepotřebné) nebo by se s nimi spojilo v jedno Vedení. Králík začal mít obavy. Vzdělání ho sice neuchránilo ješitnosti, která ho oslabovala, ale v něčem, kupodivu, se kritické myšlení projevovalo (nebo začalo až v poslední době, díky nezvyklým změnám v okolí).